Bill Bruford

Bill Bruford

Bill Bruford vyrůstal s jazzem. Jako amatérský bubeník šedesátých let, po cenných lekcích od Lou Pococka z Královského filharmonického orchestru, začal v roce 1968 profesionální kariéru. Byl určující osobností v hnutí britského art-rocku, vystupoval po celém světě s Yes a King Crimson. Následovalo několik let strávených podílením se na hudbě kapel, jako například Gong, National Health, Genesis a U.K., díky čemuž se stále zdokonaloval. Tak čas plynul do té doby, než se Bruford cítil připraven k skládání a hraní vlastní hudby s vlastní kapelou, která nahrála čtyři alba v letech 1977-1980.

Bylo to patrně znovuzrození King Crimson začátkem osmdesátýcch let, co u Bruforda probudilo zájem o používání elektroniky ve světě bicích. Po dvou albech s Patrickem Morazem Bruford založil v roce 1986 svoji elektro-akustickou jazzovou kapelu Earthworks, kde spolupracoval s Django Batesem a Ianem Ballamym. První album, veřejnosti nabídnuté v roce 1987, bylo listem USA Today jmenováno třetím nejlepším jazzovým albem roku. Pak přišla alba "Dig?" (1989), "All Heaven Broke Loose" (1991) a live album "Stamping Ground" (1994).

King Crimson zavedli skutečně důraznou rytmiku, když se ve své šestičlenné inkarnaci v roce 1994 představili dvěma bicími soupravami bubeníků Bruforda a Pata Mastelotta. Během let 1994 a 1995 kapela vystupovala po světě, odehrála 120 koncertů, a live album "B'Boom" - nahrané během turné - dokumentuje inovativní přínos dvojice bubeníků.

Bruford si také našel čas na nahrávání a vystupování s Davidem Tornem, The New Percussion Group of Amsterdam, Jamaaladeenem Tacumou, Akirou Inoue, skupinou Anderson Bruford Wakeman Howe, Tonym Levinem, Petem Lockettem a v neposlední řadě se svou starou kapelou Yes. V roce 1990 byl zvolen čtenáři do Síně slávy magazínu Modern Drummer. Koncem devadesátých let se Bruford vrátil k jazzu a roku 1997 vydal dvě významná alba. Kompilaci "best of" skupiny Eathworks "Heavenly Bodies", na které byly skladby ze všech čtyř alb i část předtím nevydaného materiálu, vypustila Virgin Records na trh v květnu. V létě pak bylo vydáno album plné čerstvého materiálu, na kterém se podíleli jazzoví titáni Ralph Towner (kytary a piano) a Eddie Gomez (basa), které dostalo název "If Summer Had Its Ghosts".

Po celém světě vystupoval s druhou sestavou Earthworks (Steve Hamilton - klávesy, Patrick Clahar - saxofon), což vedlo k vydání šestého CD nazvané "A Part and Yet Apart" (1999). Elektronické bicí ustoupily starému dobrému stylu sestavy sax-piano-basa-bicí, a Bruford se nadále snažil upozornit stále se rozšiřující světové publikum na ty nejlepší mladé britské hráče.

Bruford opustil sestavu King Crimson a na albu "The ConstruKction of Light" se nepodílel. Důvod byl patrně v neshodách s Robertem Frippem, který měl patrně o podobě bicích jiné představy, preferoval elektronicky upravený zvuk, což se neslučovalo s Brufordovými současnými zájmy. Fripp však nechal otevřené dveře pro Brufordův eventuální návrat.

S Tonym Levinem, který rovněž opustil King Crimson, vydal Bruford album "Blue Nights", a na letní jazzový festival 2000 byla připravena sestava Earthworks obohacená o jazzového kytaristu Larryho Coryella.

Bill Bruford žije v Surrey s manželkou Carolynou, jednou kočkou, dvěma rybami a třemi dětmi.

Zpět