Mellotron

Co je to vlastně Mellotron? Mellotron

Mellotron se dá charakterizovat jako magnetofonové klávesy (tape replay keyboard). To znamená, že každé klávese je přidělen magnetofonový pásek, který je přehrán, když klávesu stiskneme. Každá část pásku má nahrán nějaký zvuk (třeba tón zahraný smyčcovým nástrojem), jehož výška je shodná s klávesou, pod kterou patří. Poté co je stisknutá klávesa opět uvolněna, pásek se rychle převine na začátek. Každý zvuk je přehráván určitou částí pásku lineárně a ne jako nekonečná smyčka.

Zatímco původní cíl byl přesně reprodukovat zvuk původního hudebního nástroje, zvuk Mellotronu je rozhodně jedinečný a specifický, a je často popisován jako náladový a vřelý.

Jak mellotron funguje

Trocha historie

Populární hudba a její kultura nám dala mnoho slavných inovativních hudebních nástrojů. Okamžitě se nám vybaví elektrická kytara, Rhodes Piano a syntezátor. Když se mezi námi a naši uměleckou vizí objeví překážka, naše vynalézavost nezná mezí. Jeden problém, kterému čas od času čelí každý muzikant, spočívá v kontrole a schopnosti vytvořit zvuk bez nutnosti mít hudební nástroj, který příslušný zvuk vydává. Nahrávání více zvukových stop najednou dalo samotnému hudebníkovi schopnost vytvořit multi-instrumentální nahrávku, ale stále musel hrát na jednotlivé nástroje sám.

Harry Chamberlin

V roce 1946 chytrý muž jménem Harry Chamberlin přišel na řešení tohoto problému. Jednoho dne, když Chamberlin hrál na své domácí varhany, použil přenosný magnetofon, aby svoji hudbu nahrál pro přátele. Když nahrávku pořídil, napadla ho velká myšlenka. "Když si můžu udělat záznam mého hraní," pomyslel si, "proč nesestrojit mašinku, která by tyhle zvuky hrála?"

Chamberlinův první výtvor byl model 100 rhythmate. Přístroj obsahoval 14 smyček bicích a směřoval na trh domácích varhan. Potěšen úspěchem zařídil si Chamberlin obchod v kalifornském Uplandu a začal výrobu klávesového Modelu 200. Tenhle nástroj měl magnetofonový pásek a první verzi výměnného systému pásků.

Chamberlin poté sestrojil dálkově ovládaný typ Model 300/350 a Model 600/660 Music Master ve stylu varhan. Oba nástroje používaly 3/8 palcový pásek a měly třicet pět kláves, G až F. Chamberlin se domníval, že tento rozsah je pro pokrytí rozsahu většiny nástrojů postačující, ale přesto ponechal volný prostor pro další 35 tónovou klávesnici a speciální zvukové efekty. 3/8 palcový pásek umožňoval použití širší zásoby zvuků a snadnou výměnu pásku. Tento design byl velice úspěšný a v roce 1960 Harry Chamberlin otevřel v Ontariu v Kalifornii nový obchod, kde své nástroje prodával.

Po nějaké době Chamberlin najal do funkce prodavače muže jménem Bill Fransen, který mu měl pomoci zvýšit tržby. Fransen se svého úkolu ujal, ale byly zde určité problémy: Chamberlinova neschopnost dodržovat pravidla a prvotní nespolehlivost nástroje. V každém nástroji byl zásobník šesti pásků, které se převíjely z jednoho bodu na druhý, čímž se hráči dostávalo na výběr tří různých zvuků. Metoda převíjení pásku měla asi 40% pravděpodobnost poruchy a poničení pásku. Magnetické hlavy byly špatně vyvážené a často zvuk špatně reprodukovaly.

Po devíti měsících Fransen usoudil, že i přestože Chamberlinovy klávesy zněly v zásadě dobře, problémy s pásky nebyly vlastně vůbec řešeny. Fransen se rozhodl odejít a "přivlastnil" si dva Chamberlinovy stroje Model 600 Music Master, odvezl je do Anglie, kde se pokusil najít někoho s technickým talentem, kdo by přivedl věci do pořádku.

Během hledání v Birminghamu Fransen kontaktoval Leslie Bradleye z Bradmatic Ltd. a požádal ho, zda by jej tato firma nemohla zásobovat sadou sedmdesáti kvalitních reprodukčních hlav. Bradley záležitost konzultoval se svými bratry Frankem a Normanem a nakonec odpověděl kladně. Bratři byli velmi zvědavi, na důvod žádosti. Frank Bradley správně hádal, že to musí být pro nějaký typ hudebního přístroje. Bradleyové byli unešeni, když jim Fransen ukázal, jak jejich reprodukční hlavy použil, a když se jich Fransen zeptal, zda by si nemohli vzít na starost hromadnou výrobu přístroje, odpovědeli nadšeně "ano". Je třeba poznamenat, že Bradleyové věřili Fransenově myšlence, a že neměli důvod si myslet, že porušují něčí autorské právo či patent. Vše vyšlo najevo až mnohem později, poté co se Chamberlin vše dověděl a přispěchal do Anglie. Byl pěkně naštvanej...

Když se situace poněkud uklidnila, souhlasil Harry Chamberlin roku 1966 s prodejem technologie Bradleyům za částku 30 000 liber. Chamberlin si podal neochotně s Fransenem ruku a vrátil se domů, kde pokračoval na vlastním vývoji, který vyvrcholil v sedmdesátých letech sérií Chamberlin M. Chamberlin uskutečnil s Bradleyovými několik obchodů a výměn.

Vznikla společnost Mellotronics zaměřená na prodej a distribuci Mellotronů. Bratři Bradleyové přejmenovali svůj výrobní podnik na Streetly Electronics a pokračovali s výrobou Mellotronů a nahrávacích pásků. Nahrávání pásků byl přetěžký úkol. Pro rytmickou část bylo potřeba třicet pět nahrávek a každý pásek obsahoval tři nahrávky, které musely začnat ve stejnou dobu. Nahrávání první sady pásků pro Mk II zabralo tři měsíce.

Mellotron

Množství rockových kapel (Beatles, Stones, Kinks atd.) pomáhalo nový nástroj zviditelnit. Do Streetly Electronics nastoupil mladík jménem Mike Pinder. Jeho práce byla hrát na právě dokončené Mellotrony a provádět konečná nastavení předtím, než byl výrobek dodán zákazníkovi. Pinder si zvuk Mellotronu zamiloval a rozhodl se, že by se mohl stát vhodným nástrojem pro jeho kapelu Moody Blues. Lesley Bradley pomohl Pinderovi zakoupit použitý Mk II a kapela ho okamžitě použila při nahrávání hitového singlu 'Love and Beauty'. Nedlouho poté vydali Beatles 'Strawberry Fields Forever'. Zvuk Mellotronu byl na nejlepší cestě stát se archetypem v oblasti pop music.

Cesta vývoje, na kterou se vydal Harry Chamberlin a bří Bradleyové, se rozcházela do dvou odlišných směrů. Obě strany věděly, že je třeba zvýšit spolehlivost, přenosnost a výběr zvuků. Chamberlin se rozhodl pro 1/2 palcové pásky s možností stereo zvuku. Tak vznikla série M. M-1 byla 35 notová klávesnice. M-2 měl dvě klávesnice - 25 notová nalevo vedle klávesnice 35 tónové. M-4 zahrnoval čtyři klávesnice a konečně Riviera Model 800 měl dvě jednotky ve stylu M-2 a jednu 25 notovou jednotku pedálů. Tento poslední typ byl Chamberlinovým vrcholným dílem a světlo světa spatřily pouze dva kusy. Objem produkce typu M-1 je odhadován mezi 100 a 300 kusy. M-1 je patrně nejlépe znějícím výrobkem svého druhu.

Produkce bratří Bradleyů se ubírala jinou cestou. Po mnoha návrzích udělat Mk II přenosným se Bradleyové rozhodli sestrojit Model 300 Mellotron. Tento výrobek pomohl vydláždit cestu typu M400. M300 měl jednu 52 notovou klávesnici a čtvrt palcový pásek. Sada pásků byla pro tento typ kompletně přepracována. Bylo však vyrobeno jen 160 kusů M300, protože si Bradleyové rychle uvědomili, že to v podstatě byla jen menší verze Mk II - stále špatně přenosný a dostupné zvuky stále nehasily žízeň po širším výběru. Bradleyové tedy vyvinuli vyměnitelý pásek, kazetu, a rozšířili původní knihovnu zvuků Mk II tak, že přidali dalších 16 nových nástrojů. Nový typ M400 byl už zcela pro tato vylepšení. Nemohli jste v sedmdesátých letech navštívit art-rockový koncert, aniž byste nezahlédli nezaměnitelný profil Mellotronu. Obvykle to byly ty jediné bílé varhany na pódiu. Tohoto nejmenšího Mellotronu (vážil 122 liber) bylo prodáno přes 1800 kusů.

Roku 1977 si Mellotronics všiml Bill Eberline z Dallas Musical Instrument z New Jersey a projevil zájem vystupovat jako mezinárodní distributor Mellotronů. Tak se i stalo a tržby na nějaký čas vzrostly, ale jiné výrobky převzaté D.M.I. si nevedly tak dobře, společnost nakonec zkrachovala a vzala s sebou i Mellotronics. Společnost Streetly Electronics přežila a pokračovala v produkci Mellotronů. Název Mellotron však musel být změněn na Novatron, protože Bill Eberline zakoupil Mellotron se všemi náležitostmi, které jméno zahrnovalo. Eberline později založil novou společnost nazvanou Sound Sales a prodával Mellotrony a pásky. Firma Streetly Electronics normálně fungovala až do roku 1987, kdy byla převálcována prudkým nástupem syntezátorů.

Firma Streetly Electronics je nyní spravována Johnem Bradleyem (synem Leslie Bradleyho) a Martinem Smithem a zabývá se renovací všech modelů Mellotronů a Novatronů.

Tabulka Chamberlinových výrobků
Typ Formát Pásku Místo prodeje Rok výroby Objem Produkce
100 1/4 palcový Upland Ca. garáž za rodinným domkem. 1948-1949 nejméně 4
200 1/4 palcový Prvních 10 v Uplandu. Další v první továrně v Uplandu. 1951-1959 100 +/-
300/350 remotes 3/8 palcový Ontario Ca. 1960-1969 200 +/-
400 3/8 palcový Ontario Ca. 1961 1
500 3/8 palcový Ontario Ca. 1961 2 or 3
600/660 3/8 palcový Ontario Ca. 1962-1969 200 +
25/35/45 Rhythmate 3/8 palcový Ontario Ca. 1960-1969 100+
20/30/40 Rhythmate 1 palcový Upland Ca., nová továrna. 1975-1980 10+
800 Riviera 1/2 palcový Upland Ca. 1970 2
M1, M2, M4 1/2 palcový do 1980 továrna v Uplandu, posledních několik nástrojů vyrobeno v původním místě v garáži za domem. 1970-1981 100+
Prameny:
www.geocities.com/SunsetStrip/Studio/7846/mtron.html
http://www.mellotron.com/
http://members.aol.com/tronpage/streetly/streetly.htm
Zpět