Rozhovor s Adrianem Belewem (únor 2003, Electric Basement.com) 2. část

Ryan Sparks: "Myslím, že tak to prostě je, když hrajete tak složitou muziku, a jak jste řekl, vaše role je věci trochu prosvětlit; myslím, že takhle to je dobře vyjádřeno."

Adrian Belew: "Hm, myslím, že tohle není moje výhradní role, protože přispívám spíše k té temnější straně, víc než si lidé uvědomují, už jen tím, že pracuji s Robertem. Ale opravdu cítím, že jako zpěvák bych měl dělat kapelu trochu hmatatelnější."

RS: "Jak to vypadá s projektem Dust?" (Jde o Adrianův archivní projekt, na kterém se pracuje už několik let)

AB: "Projekt Dust je po hudební stránke už v takovém bodě, že asi není třeba něco dodělávat, je tam víc materiálu, než se do nám boxsetu vejde. Problém je v tom, že to má být hudební biografie, a jako taková potřebuje mít text, který by pokrýval všechno, co jsem zatím udělal. Když jste dvacetiletý kluk, který nikdy neslyšel o Adrianu Belewovi, můžete vzít tuhle nahrávku a dozvíte se, že jsem pracoval s Talking Heads a mezitím jsem dělal tohleto, a tak dále. Chce to nějakou časovou osu, jako u klasické biografie. Zatím ale nemám nikoho, kdo by to mohl udělat, a nechci to dělat sám. Je to hodně shromažďování informací a prohledávání archívů a možná by to někdo dovedl udělat brzo. Co se týče artworků, mám jich docela hodně..."

RS: "Bude tento projekt zahrnovat i vystoupení s jinými umělci, nebo půjde jen čistě o váš vlastní materiál, sólové práce, nevydané věci atd?"

AB: "Týká se to jen toho, co jsem sám napsal. Takže to zahrnuje King Crimson a The Bears a sólové práce, ale třeba práce s Davidem Bowiem nebo Paulem Simonem jsem nechal stranou, protože k nim nemám práva."

RS: "Jak brzo se tohoto projektu dočkáme?"

AB: "To záleží na mnoha věcech; možná někdo bude pracovat na archivních pracích zatímco budu letos na turné. Doufám."

RS: "To zní, jako že budete letost velmi zaneprázdněn..."

AB: "(smích) Jo."

RS: "Chtěl jsem se zeptat, kdo je Machine?" (Producent na The Power to Believe)

AB: "Je to mladý producent z New Jersey. Nevím toho moc o jeho dřívější práci. Náš management ho velmi doporučoval a fungovalo to skvěle. Myslím, že práce s námi ho velmi zajímala. Je opravdu dobrý."

RS: "Přinesl do kapely něco nového?"

AB: "Jeho silná stránka jsou počítače a jeho úkol byl tak nějak zostřit pomocí počítače současný zvuk kapely. U KC nemůžete být skutečný producent (smích). Máme produkci už v kapele, muzikanti mají silné názory, takže lituju každého, kdo zkusí být u téhle kapely producentem (smích). Ale myslím, že odvedl perfektní práci."

RS: "Bylo pro vás vzrušujím zážitkem hrát v double triu?"

AB: "Mělo to své dobré stránky ale byly tam i věci, které se mi tolik nelíbily. V zásedě preferuju spíš menší sestavu, protože dává větší pocit odpovědnosti. Když budete mít například v kapele dva bubeníky, dříve nebo později se budou muset trochu omezovat, protože oba nemůžou hrát to samé najednou. Co se mi na double triu opravdu líbilo, byla jeho síla; stát uprostřed toho všeho na pódiu, byla to vážně velmi silně znějící kapela. Často bylo těžké říct, kdo hrál jaký part, protože na tom pódiu bylo tolik muziky. Myslím že po logistické stránce to ale nebyla dobrá situace. Bylo to příliš nákladné a těžkopádné. A nakonec, co podle mě skutečně zastavilo tuhle sestavu, bylo to, že Robert a Bill sledovali po hudební stránce jiný směr. Prostě spolu po hudební stránce nevycházeli, a vy víte, jak dlouho spolu hráli. Myslím že nakonec si prostě řekli, koukni, jdeme každý jiným směrem, tak to raději skončíme."

RS: "Hádám, že Bill se spíš ohlížel zpět k..."

AB: "Jazzu."

RS: "Zpět k jazzu, a vy ostatní jste právě přišli s ProjeKcts."

AB: "A já myslím, že bicí se u King Crimson potřebovaly zaměřit spíš na počítače, beat boxy a všechny ty věci, které Pata očividně fascinují."

RS: "Zajímají se v kapele všichni o nové technologie?"

AB: "Jistě, to je myslím důležitý aspekt KC, a byl tu vždycky od doby, co jsem vstoupil v roce 1981 do kapely. V té sestavě jsme byli já a Robert prvními, kdo měli kytarové syntezátory. Bill Bruford byl první s elektronickými bicími a Tony Levin přišel s Chapman Stick, nástrojem, který nikdo předtím neznal. Takže technologie a instrumentace a kreativita je vždycky důležitou součástí KC..."

RS: "Když se podíváte na poznámky na obalu alba, je tam jednoduše jen Adrian Belew - kytara a zpěv. Není toho víc než jen tohle?"

AB: "To je pravda, ale... Nevím, mám rád alba, kde jsou titulky a texty stručné, takže když se mě zeptají, co bych tam chtěl mít, řeknu je kytara a zpěv, to mi stačí. Dělal jsem toho víc, je tam například elektronické bubnování a jiné věci, co jsem dělal na tomto albu, ale to není pro mě tak důležité. Nemusím být známý jako bubeník."

RS: "Nechcete mít titulky ke každé skladbě, kdo co hrál?"

AB: "Ne, je to práce celé kapely. Když uvidíte kapelu hrát naživo, uvidíte, kdo co hraje. a pro mě osobně je to velmi dobré, protože myslím, že v kvartetu můžete využít všechny své silné stránky a máte v kapele velmi pevnou pozici, takže vím, co bych měl dělat a mám také skvělého kytarového spoluhráče, takže když něco neumím, umí to on."

RS: "Váš styl je navzájem se chválit. Myslím, že velmi dobře slyšíte, co kdo hraje."

AB: "Jistě."

RS: "Na CD je možné slyšet různé kytarové party."

AB: "Ano, skládání kytarových partů děláme ted já a Robert, protože víme, co můžeme jeden od druhého očekávat, známe své silné stránky a můžeme říct, co kde potřebujeme a víme, kdo to může dělat. Skoro se to objeví na místě aniž by se o tom moc mluvilo, přestože jsou tam momenty, kdy mluvíme o věcech v obecných termínech."

RS: "(žertuje) Takže máte na mysli, že spolu komunikujete telepaticky?"

AB: "Hmm, ne. Myslím, že je tam spousta věcí, o který se nemusí mluvit, protože se známe dvacet nebo dvaadvacet let, to je dost dlouhá doba, takže víte, co mezi vámi funguje."

RS: "Kromě Roberta jste vy v KC nejdéle."

AB: "Ano, myslím že by to mělo dostat nějakou cenu."

RS: "Co takhle navrhnout Robertovi nějakou..."

AB: "Trofej!"

RS: "Nebo nějaké šampaňské!"

AB: "Jo (smích)."

RS: "Slyšel jste někdy od Boba Dylana o té jeho imitaci, které jste udělal v písni Flakes?" (píseň Franka Zappy z alba Sheik Yerboutti, kde Adrian hrál a zpíval)

AB: "(smích) To je legrační otázka, protože o tom přemýšlím o té doby, co jsem v osmdesátých letech potkal Boba Dylana když jsem pracoval s Paulem Simonem. Šli jsme v New Yorku na show na místo s názvem The Lonestar a Paul řekl 'Chci tě s někým seznámit', otevřel dveře a tam byl Bob Dylan, stojící na schodišti. Paul mě Bobovi představil a řekl, 'To je Adrian Belew' a Bob řekl 'Jo, slyšel jsem o tobě' (smích), docela jsem oněměl. Od té doby jsem zvědavý, co tím myslel. Možná měl na mysli, že slyšel mojí imitaci na albu Franka Zappy, možná ne. Pokud ano, doufám že pochopil, že to bylo všechno v dobrém žertu."

RS: "Když hrál s Frankem Zappou, tak asi musel pochopit tenhle druh smyslu pro humor."

AB: "Jo, samozřejmě, to je jeden z pilířů Frankovy hudby."

RS: "Hrál jste během své kariéry s tolika lidmi. Nejznáměnjší je asi práce s Davidem Bowiem, Frankem Zappou, ale jsem zvědavý, zda si lidé uvědomují, že jste hrál na albech Paula Simona nebo Nine Inch Nails..."

AB: "Myslím, že když s někým hraju, musím být pružný a dělat co odě mě chtějí. Dávám jim hodně na výběr a snažím se přispět k tomu, co chtějí udělat. Takže slovo pružný je asi na místě. Máte pravdu, že je to trochu divné hrát v jednom roce na albu Graceland a na The Downward Spiral, protože je to z hudebního hlediska tak odlišné, ale víte, že v zásadě jsou to lidé tvořící muziku, a já se s těmi lidmi vždy spřátelím a nezáleží na tom, odkud jsou, jaký je jejich původ, jestli jsou slavní nebo bohatí. Nakonec máte prostě lidi, kteří si po skončení dají čínu (smích)."

RS: "Je někdo, s kým byste okamžitě začal pracovat, kdyby vám zítra zavolal?"

AB: "Jistě, jsou lidé, které obdivuju a rád bych si s nimi něco zkusil. Nerad bych začal jmenovat; těch jmen je hodně. Jedním z nich je Amon Tobin, kterého jsem nedávno poslouchal. Je toho hodně, například jsem onehdy přemýšlel o práci s kvartetem Kronos, představte si tu agresivní kytarovou hru společně s těmi nádhernými smyčci. Nápady jako tenhle se mi líbí, ale jsem hodně zaměstnaný a dělám spoustu věcí, takže nemám čas ani na přemýšlení o budoucích projektech. Prostě mi přicházejí jen tak do cesty."

RS: "K vám tyto projekty prostě jen tak přijdou, aniž byste je musel nějak vyhledávat?"

AB: "Nikdy jsem nehledal, všechno to byly věci, které ke mě přišly skrz lidi, kteří znají mou práci, nebo mě viděli hrát naživo, nebo mě potkali, nebo někoho kdo mě zná. Víte, je to o spojení bodů, ale nikdy jsem to nebyl já, kdo by o věci usiloval, protože je to spíš náhodné. Nikdy jsem samozřejmě neplánoval, že budu v King Crimson, nebo že budu hrát s Davidem Bowiem. Svět je malý, když začnete dělat desky a hrát po celém světě, začnete potkávat lidi, které zajímá co děláte."

RS: "Poslední otázku, je v repertoáru King Crimson píseň, kterou jste nikdy nezpíval, ale rád byste měl tu příležitost?"

AB: "Víte, vždycky jsem měl rád píseň Cat Food, ale ta je tolik postavená na maniacké pianové hře Keitha Tippetta. Nejsem si jist, že bychom bez toho dokázali udělat její přesvědčivou verzi. Mám rád věci jako hmm, Ladies Of The Road by mohlo být zajímavé, další je třeba Easy Money."

RS: "Easy Money?"

AB: "Jo, to je jedna z nich. Myslím, že kdybych si měl vybrat, byla by to tahle. Dneska. Víte, že jsme hráli všechny verze Larks Tongues, hráli jsme Red a hráli jsme i 21st Century Schizoid Man. Myslím že by bylo zajímavé zahrát Easy Money."

RS: "Umím si představit, že byste zpíval kteroukoliv z nich."

AB: "Víte, tyhle nahrávky na mě dělají velký dojem, byl jsem fanouškem téhle muziky dlouho předtím než jsem se dostal do kapely, a myslím že ji znám velmi dobře. Jsou to nahrávky, které posloucháte pořád dokola a znáte je ve všech polohách, takže záleží na tom, jak se tato hudba může týkat současné sestavy a tak dále.. Ale jakákoliv z těch skladeb by jistě fungovala dobře. Ptal jsem se ondy Roberta, co by říkal na starší materiál, a jediná skladba o které se zmínil, byla Larks Part 2. Chtěl by ji vytáhnout znovu."

RS: "To by mohlo být zajímavé."

AB: "Jistě, hraju ji rád."

RS: "Díky moc, už vás propustím."

AB: "OK, vracím se do studia."

RS: "Mnoho štěstí s dalšími budoucími projekty a těšíme se, až vás znovu uvidíme v Montrealu."

AB: "Nemohu se dočkat turné, a vím že do Montrealu jistě přijedeme."

Zpět