Rozhovor s Billem Brufordem (březen 2001, All About Jazz)

"Na konci šedesátých let jste byl uctíván jako jeden z představitelů hnutí art-rocku, jehož vyznavači usilovali o vytvoření inteligentnějšího soundu a čerpali z východních, indických i afrických vlivů. Myslíte, že to je břemeno, překážka, nebo je to tak akorát?"

Bruford: "Je to břemeno, překážka, i tak akorát. Lidé něco očekávají a já, jako leader kapely, se pokouším přimět publikum, aby očekávání nechali za sebou. Cokoliv můžu nabídnout, to jim nabídnu a může, nebo nemusí se to dotýkat čehokoliv, co bylo v minulosti."

"Myslím, že tak je to asi nejlepší, ale také to je asi nejpravděpodobnější způsob, jak poznat postoj obecenstva. Je to neuvěřitelné, kolik lidí chce slyšet staré věci a je tak málo otevřeno něčemu novému. Co vás především na bicích přitahovalo?

Bruford: "Sledoval jsem každý týden v sobotu večer na BBC všechny ty skvělé americké jazzové bubeníky šedesátých let. To byly výborně udělané pořady, které dokázaly zaujmout třináctiletého. Všichni ti muzikanti se mi zdáli okouzlující a záhadní, nevím, proč zrovna bubeníci. Pak mi moje sestra dala dva štětce."

"Vím, že jste se učil u perkusionisty z Královské Filharmonie. Bylo potom ještě nějaké další studium?"

Bruford: "Ve škole se mi dostalo několika hodin od Lou Pococka z Královské Filharmonie, ale zbytek jsem se naučil, když jsem to potřeboval. Nikdy jsem se neučil technice, protože učení je spíš řešení určitého problému. Když jsem slyšel něco, co jsem neuměl, pak jsem odpozoroval, jak na to. Používá se to i při hře na klávesy. Takže já mám amatérskou techniku; znám pár vypečených kousků a mám velké mezery. Tohle amatérství může být někdy dobré k upevnění stylu; musíte pracovat okolo svých slabých stránek."

"Hmm, až dokud to už nebudou slabé stránky a stanou se těmi silnými. Na tomhle přístupu je založeno mnoho unikátních metod. Máte ještě čas cvičit, a pokud ano, co?"

Bruford: "Cvičím doma, mezi telefonními hovory, a mám toho hodně na práci. Nikdy jsem nebyl skoupý na nápady, ale procvičovat je na bicí je druhá věc. Navíc jsem pronásledován všemi těmi skvělými novými bubeníky, Bill Stewart je na špici té smečky. Nejlepší lekce, které se vám může dostat, je hraní v kapele..."

"Zmínil jste se, že vás původně ovlivnili Max Roach (kvůli hospodárnosti), Blakey (kvůli zvuku) a Joe Morello (liché rytmy), ale také Miles a Bowie. Zbývá ještě někdo, koho byste rád zmínil, a co posloucháte teď?"

Bruford: "Každý, kdo se kdy ozýval z mého magneťáku. Poslouchám Billa Stewarta když hraju na bicí, a když skončím, poslouchám Billa Stewarta."

"A co třeba Elvin a Haynes?"

Bruford: "Hrozivé, rtuťovité, vzrušující, všechno, co je skvělé na jazzovém bubnování."

"Jak myslíte, že vznikl váš jedinečný smysl pro improvizované i komponované perkuse? A také polyrytmická stránka, která se stala jedním z vašich poznávacích znaků."

Bruford: "Všichni jsme jedineční. Držet se své jedinečností je ten trik - ne vzdát to na Akademii_Uděláme_Z_Tebe_Hvězdu. Jediná škola, kterou mám, je Akademie_Naživo_Na_Jevišti, a nemám žádný problém."

"Co přimělo Crimson vzít do kapely Pata Mastellota a jak se vám společně hrálo? Museli jste se dohadovat, nebo jste prostě hráli?"

Bruford: "Pata Mastellota vzal do kapely Robert Fripp. Hrát s Patem jsem pokládal za výzvu a dali jsme do toho hodiny a hodiny, zvlášť v autobusu. Trik byl v tom, najít něco, co bychom oba s našimi odlišnými styly chtěli hrát, aby to bylo lepší, než jenom součet obou částí. Jsem pyšný na: B'Boom, prostřední část Sex-Eat-Sleep-Dream a Vrooom."

"Můžete pohovořit o založení Earthworks? Důvod, výběr hráčů, materiál atd?"

Bruford: "Prvotní záměr byl kombinovat pokročilé elektronické bicí s mojí láskou k jazzu, a s velmi talentovanou skupinou britských jazzových muzikantů osmdesátých let, jejíž vedoucí osobností byl Django Bates. Fungovalo to dost dobře, "Earthworks", první album, se umístil na třetím místě v USA Today a dostalo to Batese a Ballamyho do mezinárodního povědomí, stejně jako dříve moje bývalá kapela Bruford proslavila Holdswortha a Berlina. Zaměnil jsem rockové publikum, které bylo nervózní z toho, na co přišli, za jazzové obecenstvo, které nejenže bylo s hudbou spokojené, ale často přišli znovu. Hamilton a Clahar jsou třetí dvojice v pořadí a pokládám za štěstí a radost, že s nimi mohu hrát.
Materiál je rytmický a často vychází zajímavých rytmických podnětů (Triplicity, Teaching Vera to Dance, atd). Moje harmonie je slušná, ale v rukou Steva Hamiltona je obvykle výmluvnější. Udělal jsem repertoár nějakých dvou tuctů kousků a teď můžu fungovat sám, stejně jako leader kapely nebo spolupracovat s jinými muzikanty."

"První album Earthworks ušlo velký kus cesty v tom smyslu, že bylo tak odlišné od toho, bylo předtím, jako unikátní mix rockové síly s improvizační pružností plus instrumentace. Podobal se zvuk nahrávky tomu, co jste měl původně na mysli?"

Bruford: "Ano."

"Jak jste pro Earthworks skládal?"

Bruford: "Hudba pro první sestavu byla napsána pomocí více či méně zajímavých samplů bicích, akordů a kousků, které tvořily základ pro skladbu. Bates a Ballamy napsali něco navrch. Druhá sestava Earthworks má víc tradiční záběr, píšu například hudbu z piána."

"Zasahuje kapela do procesu skládání a aranžování?"

Bruford: "Počáteční fáze skladby je, když je skladba nazkoušena a splňuje to, co očekáváme. Druhá fáze skladby je nazkoušení a splnění konečných záměrů. Finální fáze je nazkoušení a představení skladby na pódiu, pak nahrávání."

"To je přímo učebnicová myšlenka. Dělají ostatní členové kapely na nějakých vedlejších projektech, které byste rád doporučil?"

Bruford: "Mark Hodgson hraje s Billem Charlapem."

"Na jakou hudbu z necelé devadesátky alb, na kterých jste účinkoval, jste nejvíc pyšný?"

Bruford: "Close to the Edge, Red, One of a kind, Discipline, Earthworks, The Sound of Surprise, všechno to jsou alba, která podle mě mají myšlenku."

"Jak byste porovnal hraní v triu s většími kapelami?"

Bruford: "Zřídkakdy hraju ve triu, ale akustická hudba je lehčí, rychlejší a tišší. Čím víc muzikantů a elektriky, tím je pomalejší, temnější a těžší. Vhodný je úplně jiný přístup k bicím."

"Vezmeme-li v úvahu celou vaši práci s kytaristy (Fripp, Belew, Gunn, Howe, Towner, Torn atd), pokládáte se za bubeníka kytaristů, nebo máte ke kytaře vztah, nebo je to jen shoda okolností?"

Bruford: "Shoda okolností, nasměrovaná faktem, jste vy ta osoba, se kterou chtějí hrát, a ne ten nástroj."

"Co vás inspirovalo k napsání knihy 'When in Doubt, Roll'?"

Bruford: "Byl to spíš způsob psaní osobního deníku..."

"Budou nějaká turné po Státech?"

Bruford: "Ano, od konce května do června, od pobřeží k pobřeží. Pro podrobnosti navštivte moje stránky."

Zpět