B. Bruford (prosinec 1999, BBC Radio 3)

[úvod]

Jez Nelson, BBC Radio 3: "Bill Bruford je člověk, který použil svou slávu a své štěstí k tomu, aby šířil svou pravou životní hudební vášeň - jazz. Bruford byl slavným bubeníkem Yes, krátce hrál s Genesis a Gong, a pak se přidal ke slavným King Crimson. Koncem 70. let založil vlastní kapelu, pojmenoval ji po sobě a přizval do ní kytaristu Allana Holdswortha; to nás přivádí do roku 1986 a k první sestavě Earthworks. Před vystoupením jsem mluvil s Billem o roli, jakou kapela hraje jako odrazový můstek pro mladé talenty..."

[rozhovor]

Bill Bruford: "Myslím že mladí Britové se na mě dívají trochu jako na Arta Blackeyho, víte, jako na dědečka, který má tohle staré auto jménem Earthworks, které je může dostat na mezinárodní pódium."

JN: "Předpokládám, že rozdíl mezi vámi a Artem Blackeyem je ten, že jste se svou skupinou, kterou jste založil v roce 1986 s Ianem Ballamym a Djangem Batesem a Timem Harrisem, mnohem více svázán. Natočili jste spolu 4 alba, že?"

BB: "Ano, natočili. Pak jsme měli malý oddych, protože King Crimson, rocková kapela se kterou jsem sem tam spojován, se dala znovu dohromady a během té doby se změnilo obsazení Earthworks a zrodila se druhá sestava, s novými mladými muzikanty: klávesistou Stevem Hamiltonem, saxofonistou Patrickem Claharem a basistou Markem Hodgsonem."

JN: "Pamatuji si, že jsem s vámi mluvil o Earthworks začátkem 90. let, a vím že když jste skládal pro kapelu, myslel jste na muzikanty, a Django Bates a Iain Ballamy jsou samozřejmě velmi výrazní hudebníci. Udělali jste čtyři alba a ted máte úplně novou kapelu, takže by mě zajímalo, jestli musíte myslet jinak, když teď skládáte."

BB: "Přesně tak. Co jste řekl, je pravda, ale mělo to pro mě ještě jednu stranu mince. Jako bubeník jsem se stal poměrně závislým na Djangovi a Iainovi, zejména když jsme hráli na koncertě. Djanga za nějaký čas trochu uchvátila sláva a proto je těžké zamluvit si ho na jeden páteční koncert bez velkého honoráře nebo vyhlídky na významné turné. Bylo těžké nabídnout práci, která byla důležitá. Kapela se změnila, teď máme více klasickou sestavu. Django a Iain byli velmi výrazní a vytvářeli sound, který se stal pro kapelu typickým. To se ted dost změnilo, ted jde o tradiční sestavu tenorsax, piano, basa a bicí, kapela má sound kvarteta, což se mi líbí a myslím, že s každým nástrojem se toho dá udělat hodně. Také to ted je velmi mobilní kapela a funguje velmi dobře, už není potřeba brát si s sebou tuny vybavení."

JN: "Je zajímavé, že na to poukazujete, protože nové album a koncerty jsou velmi přímočaré. Myslím, že staří Earthworks měli v sobě stále něco z těch 'art rockových' časů; ted je váš sound mnohem kudrnatější. Postradáte něco v této souvislosti?"

BB: "Hm, jsou chvíle kdy mi to chybí. Ano, opouštím rockové prostředí a tak nějak vidím, že to mohu udělat jenom postupně. Myslím že první sestava Earthworks byla jedna fáze mého odchodu od art rockového soundu. Vlastně stále je tam jeho nádech. Myslím že moje kořeny jsou moje kořeny, nemohu si vybrat jiné, a jsem na to hrdý. A jistě má dobrý vliv na jazz když jste třeba norský saxofonista, nebo chlápek od Mississippi, nebo něco takového, jsou to kořeny; je to něco, co do jazzu přinášíte, a já bych rád přinesl tyto kořeny do obou sestav Earthworks. Ano, elektronické nástroje jsou pryč, a rád bych teď pracoval s tradičním soundem jazzového kvartetu."

JN: "Myslíte, že noví muzikanti, které máte v kapele, vás mají v povědomí jako bubeníka Earthworks, nebo pro to, co jste dělal předtím a pro vaši práci s King Crimson, nebo Yes?"

BB: "Ti mladíci vůbec neznají hudbu starou 25 nebo 30 let. King Crimson občas vstoupí do jejich povědomí, ale pamatuji si, že jsme si jednou sedli s Djangem Batesem a hrál jsem něco od King Crimson, a byl tím velmi zaujat. Ale většina jazzmanů neví o rocku. Ale King Crimson byla podle mě jedna z těch velkých rockových kapel, o kterých jazzoví muzikanti věděli, takže čas od času si občas sedneme a dám jim ochutnat trochu King Crimson, tohle dělám stále."

JN: "Jste ted na zajímavé pozici, díky reputaci Earthworks a dalších kapel, ve kterých jste hrál, ted můžete jezdit po světě a hrát se svou novou kapelou. Jste vyslanec britského jazzu. Četl jsem jeden článek v The New York Times, začínal tímto odstavcem: 'Anglie mohla mít silný vliv na svět rockové muziky, ale její vliv na jazz byl jen minimální...' A pak se tam píše o tom, jak působivá je vaše kapela a to je docela zajímavé. Anglie měla na jazz ve skutečnosti docela velký vliv po dobu posledních dvaceti let, ale vy jste na jedinečné pozici vyjet se svou hudbou do světa, díky svému jménu."

BB: "Opravdu mám jedinečnou pozici, máte pravdu, ovlivňuji mnoho lidí, díky svým minulým sólovým pracem. Myslím že britové nechápou tu svéhlavou ignoraci Američanů vůči evropskému jazzu. Většina Američanů odmítá uvěřit, že Evropané umějí dělat jazz, proto vyšel ten článek, ze kterého jste četl. Opravdu nemohou pochopit, proč by britští muzikanti měli hrát to, čemu se říká americký jazz. A nechápou to ani když vědí, že máme naší vlastní folkovou muziku a naše vlastní art rockové kořeny, nebo norské, francouzské, ruské kořeny. Američané jsou v tomhle velmi krátkozrací."

JN: "Na začátku jste se zmínil, že je na vás pohlíženo trochu jako na Arta Blackeyho. Znamená to, že do vaší kapely přijdou další muzikanti, nebo si myslíte, že současná sestava Earthworks pár let vydrží?"

BB: "Vždycky když zakládám kapelu, přemýšlím, že s těmi muzikanty budu pracovat po zbytek svého života. Ale samozřejmě, život takový není, a v jazzu to takhle nebývá: lidé hodně dávají i berou, a když už nemůžete nic dát ani dostat, je jejich povinnost odejít jinam. Pokud cítí, že dávají i berou ve stejné míře, pak jsou pro kapelu přínosem. Lidé se musí nutně vyvíjet, někam směřovat, dělat nové věci, ale v dohledné budoucnosti bych rád hrál s tímto kvartetem, se kterým hraju už asi rok a půl."

JN: "Děkuji za rozhovor."

BB: "Potěšení bylo na mé straně."

Zpět