Rozhovor s Robertem Frippem na téma rozpuštění kapely po vydání alba "Red"

"Proč jste se to rozhodl ukončit? Je konec experimentování?"

Fripp: "Ano, a ze tří důvodů. Ten první reprezentuje změny ve světě. Za druhé, členství v kapele jako Crimson jsem považoval kdysi za nejlepší vzdělání, jaké se může mladému člověku dostat, a dnes už vím, že to tak není. A za třetí, sil vkládaných do života v kapele a do muziky už není tolik jako dřív.
Ale vraťme se k prvnímu bodu, změnám ve světě. V této době procházíme, chcete-li, přeměnou starého světa na nový. Starý svět je charakterizován tím, co jeden současný filozof označil jako 'dinosauří civilizace,' velká a těžkopádná, bez inteligence - právě tak jako dinosaurus.
Příkladem tohoto by mohla být Amerika nebo jakákoliv jiná velká, globální síla. Jiným může být jakákoliv velká kapela s mnoha a mnoha manažery... všechny tyto útvary původně vznikly, aby sloužily nějaké potřebě, ale teď máte situaci, kdy ony samé musejí vytvářet potřeby, aby mohly dál existovat. Jinak řečeno, stávají se z nich upíři.
Zajímavé je, že spousta kapel stále funguje, i když jejich muzikanti už nemají situaci pod kontrolou. U King Crimson tento případ ještě nenastal, mohlo se to stát do šesti měsíců..."

"Začala se tedy kapela měnit v dinosaura?"

Fripp: "Ne, nikdy by se dinosaurem nestala. Ale mohla se stát menší verzí dinosaura. Mohla nastat situace, kdy by se kapela stala těžkopádnou. A kapela by nemohla být dostatečně malá, nezávislá a inteligentní, aby mohla v novém světě existovat.
A toto jsou samozřejmě rysy nového světa: malé, mobilní, nezávislé a inteligentní útvary; například místo města budete mít malé a soběstačné komunity, moderní vesnice. A namísto King Crimson budu já - malá, nezávislá, mobilní a inteligentní jednotka. To je podstatný rozdíl mezi starým a novým světem.
Ale přeměna starého v nové už začala. Starý svět je už vlastně mrtvý a to, co teď vidíme, je jeho agónie.
Velké útvary mají ohromné zdroje a velkou sílu, třebaže síla není zrovna dobrá vlastnost, kterou používají, aby zachovali svou existenci.
Myslím, že nebudou dost inteligentní na to, aby si uvědomily, že jsou vlastně mrtvé a namísto spolupráce a podílení se na příchodu nového světa budou bojovat.
Přeměna bude vrcholit v letech 1990 až 1999. V tomto období se budou dít největší třenice a pokud tu nebudou lidé s určitým vzděláním, možná uvidíme úplný zánik civilizace, jak ji známe, a období devastace, které může trvat třeba i 300 let. Možná je to srovnatelné se zánikem Mínóské civilizace.
Ale já doufám, že svět bude na změny připraven. V tom případě nás čeká období třiceti nebo čtyřiceti let, proti kterým bude hospodářská krize z třicátých let vypadat jako procházka růžovou zahradou.
Do konce této krize se svět změní, a aby někdo prošel přeměnami v pořádku, bude muset vzdát materiálního způsobu života.

"Ale vy si nejspíš cucáte fakta z prstu. Jak jste můžete zdůvodnit svá tvrzení?"

Fripp: "Svoje myšlenky opírám hlavně o zkušenosti a svůj život v materialistické společnosti - mám na mysli Ameriku - a práci v organizaci, která, přestože se nestala dinoaurem, přece jen hodně velká.
V Americe jsem viděl dostatek důkazů kolapsu sociálního a ekonomického zřízení, abych poznal, že něco je v zásadním nepořádku a už to nemůže být vráceno zpět.
Nemusíte být velmi bystrý, abyste si uvědomil, že systém se hroutí. Život je příliš složitý na to, aby mohl pokračovat současným způsobem.
Také jsem přišel do kontaktu s určitými názory... a shoda názorů z různých zdrojů mě přesvědčila o tom, že mám pravdu. Znovu, nemusíte být příliš bystrý, abyste mohl říct, že do deseti let tu bude velké strádání.
Založil jsem svou předpověď na myšlenkách lidí, které uznávám, a kteří mají chápou tyto záležitosti.
Mám v New Yorku kontakty, které jsou ve velmi těžké ekonomické a politické situaci a stanovují rok 1990 jako přelomové datum. Zdá se mi to přesné.

"Můžeme pokračovat dále k druhému důvodu, proč jste nechal Crimson skončit? Mluvil jste o 'liberálním vzdělání'..."

Fripp: "Ano, abych se připravil na toto kritické desetiletí, potřebuji si osvojit určité dovednosti a schopnosti. Výchova King Crimson mě dostala k tomuto bodu, ale už mě nemůže dál vzdělat tak, jak potřebuji. Moje vzdělávání teď musí být jiné. Místo King Crimson teď potřebuju, a to mě dostává k třetímu důvodu, energii, která se týká práce v kapele.
To se také týká prvního důvodu, změn ve světě. Pro práci, kterou teď chci dělat, potřebuji energii odlišnou od té, kterou jsem dostával od King Crimson.
Byla to vynikající kapela, nicméně to co jsme dělali, nebylo ve skutečnosti pro mě. A myslím, že ani pro Billa nebo Johna. King Crimson byla demokratická kapela, každý z nás měl právo veta a přizpůsobovali jsme se jeden druhému. Ale dostali jsme se do bodu, kde jsme zjistili, se spolu pracujeme jednoduše proto, že bychom nebyli schopni najít mimo kapelu muzikanty takového kalibru.
Jinak řečeno, když bych chtěl rockového bubeníka, mohl bych najít takových, se kterými bych mohl pracovat. Ale když bych chtěl bubeníka, a ne pouze rockového bubeníka, jsem v koncích.
V Anglii je Bill a možná Mike Giles a pak třeba ještě dva další. A kde bych našel lepšího basáka než je John? Ale zatímco jsme původně pracovali spolu - Bill protože chtěl pracovat se mnou a John protože chtěl pracovat s Billem - cítil jsem, že mimo nás nejsou hudebníci takové kvality a profesionality. A hudebně to byl asi i trochu kompromis. John je rocker, ale Bill má na druhé straně velmi pečlivý přístup.
Když na začátku července odešel David, rozhodli jsme se pracovat jako trio. Pak se ke kapele pro americké turné přidal Ian McDonald, ale to si vyžádalo tři týdny zkoušení, pro čtyři týdny práce - což je poněkud nevyvážené.
A pak se mluvilo o evropském turné, ale já se už rozhodl kapelu rozpustit. To turné by znamenalo, že by kapela byla na cestách dalších šest měsiců, ale já nejsem připraven něco tajit před lidmi, se kterými spolupracuji, a život je pro mě příliš cenný na to, abych vložil šest měsiců do práce, ve které nebudu zapojen celým srdcem.
Proto jsem se tedy rozhodl rychle kapelu rozpustit. O věci jsme nediskutovali, ačkoliv si myslím, že Bill i John o mých pocitech věděli.
Abyste si udělal obrázek o tom, co jsme letos udělali: od ledna do února jsme pracovali na albu, pak jsme jeli do Evropy na turné, pak hned do Ameriky, zpátky do Británie na zkoušky a hned zase zpět do Ameriky na další turné.
Před začátkem nahrávání jsem měl jeden den volna na venkově. S takovým způsobem života je spousta věcí, které bych rád udělal, ale nemohu.
Mám například odpovědnost za svůj pozemek, což se dá řešit jen tak, že půjdu ven a budu pracovat (Fripp vlastní chatu v Dorsetu).
Trávím také víc času učením, jsem dost neobratný prakticky ve všem mimo výměny zástrčky - a také na poli hudební elektroniky. Rád bych se stal dostatečně soběstačným, abych byl nejen mobilní ale také nezávislý. Jinak řečeno, chci se zdokonalit v praktických dovednostech a v tom je zahrnut duchovní přístup."

"Ale jaké jsou vaše hudební plány?"

Fripp: "Zahrnují vytvoření jiné malé, nezávislé, mobilní a inteligentní jednotky, což je samozřejmě spolupráce Frippa a Ena. V listopadu se chystáme na turné.
Fripp a Eno, to je pro mě skvělý příklad všech těch věcí, o kterých jsme mluvili dříve. Nebude se to dotýkat takové masy lidí jak to bylo v případě King Crimson - domníval jsem se, že Crimson se dotýkali každého.
Ve srovnání s většinou kapel to byl mimořádný úspěch. Ale ve srovnání s vyšší sortou kapel jako Yes a ELP to už tak dobré nebylo.
Můj přístup se tudíž změnil a to, co teď Eno a já chceme zkusit, je ovlivnit malý počet lidí, kteří pak ovlivní velký počet lidí.
Vždy jsem věděl, že nebudu rock'n'rollovou hvězdou, kytarovým idolem milionů mladých kytaristů, kteří se od něho učí. Nejsem připraven mít něco společného se syndromem hvězdy... Eno a já budeme vyvíjet činnost odlišnou od King Crimson.
Bude mnohem více delikátní a nepřímá, ale bude mnohem přesvědčivější, dokáže toho víc."

"Proč?"

Fripp: "Protože vím, že to tak bude. Co mohu říct? Člověk nemá vždycky na výběr, ale má někdy štěstí mít možnost něco udělat.
První strana alba Frippa a Ena je nejlepší věc, kterou jsem kdy udělal, staví se po bok prvnímu albu King Crimson. Neosloví tolik lidí, ale, za pár let, bude považováno za klasiku a, do pěti let, lidé se budou divit, jak mohli zmeškat něco tak kvalitního.
Eno a já se vydáme na turné, hlavně po Anglii a Evropě... koncem listopadu a v prosinci budeme pracovat v Anglii.
Bude to víc osobní a komorní záležitost, menší haly a jen my dva. Budeme moci pracovat bez zátěže organizování nebo příprav, bude to osobní, bude to vytvářet ten správný druh energie... dá nám to spoustu času na sebe samé a umožní nám to dělat jiné věci."

"Jako třeba?"

Fripp: "Další můj podnik je album s Robinem Trowerem. Robin a já jsme měli v Americe úspěch a on je jeden z mála kytaristů, kteří mají ducha, neomylnou schopnost pouštět se do toho, co je správné. Jeho pole působnosti je to, co mnoho lidí pokládá za omezené, ale to je úplně jedno. Na tom poli je bezvadný.
A navíc mi byla nabídnuta i práce producenta. Také bych rád řekl, že jsem teď otevřen nabídkám na práci producenta, to je další věc, jak být mobilní a nezávislý. Lidi mi můžou zatelefonovat a nabídnout mi práci.
Ale nedostávám žádné nabídky jako kytarista, a to je další věc, kterou bych si přál. Těším se na to, až mě lidé budou žádat, abych hrál na jejich albu nebo koncertu."

"Budete hrát s Robinem Trowerem naživo?"

Fripp: "Hrozně rád bych udělal s Robinem nějaké koncerty. Ale on má své vlastní trio a bylo by to příliš drzé... ale kdyby mě Robin o to požádal, řekl bych, 'to si piš!' Nic by mě od toho nemohlo zadržet.
Ale ještě je čtvrtá věc, kterou bych rád uskutečnil; chystám se dávat hodiny kytary.
Nějakou dobu jsem uvažoval o vyvinutí nové kytarové techniky, která navodí změny v osobnosti osoby, která ji bude cvičit. Když jsem začal hrát na kytaru, neměl jsem sluch a neměl jsem ani ponětí o rytmu. A když se dnes podívám zpět, jsem udiven, jaká síla udělá z nemuzikálního panáka profesionálního muzikanta.
A našel jsem odpověď: já potřeboval hudbu a hudba potřebovala mě. Když si vezmete, že jsem potřeboval hudbu, pak to také bere v úvahu odpovědnost. Protože za to, co dostávám, mám odpovědnost, a tento závazek mohu jako muzikant splnit.
Moje výuka zahrnuje vytvoření techniky, která umožňuje hráči mít lehkost v rukou, aby mohl zahrát svoje myšlenky, které vycházejí z pocitů někde uvnitř něj.
Jinak řečeno, je to technika, která pracuje na úrovni hlavy, rukou a srdce..."

"Není tohle podstata většiny hudebních forem?"

Fripp: "Dobře, když mluvíte o harmonické a vyvážené hudbě, tak ano. Když si vezmete například rock'n'rollového muzikanta, ten hraje docela hodně od boku.
To nezapojuje vyšší energii. Rock'n'roll není intelektuální hudba a není v podstatě ani moc spirituální.
To, co mě zajímá, je vybavit rock'n'rollového hudebníka technikou, která mu umožní vyvíjet slovník, který jde ještě dál. Ale abychom toto mohli vysvětlit lépe, musíme jít až k základům hudby.
Pokud jste měl na mysli rock, jazz a klasickou hudbu: u rock'n'rollu je důležité fyzické vyjádření, ten velmi typický feeling, ale u jazzu máte mnohem volnější přístup k věcem, něco, co má tendenci být velmi emocionální. A klasická hudba vyžaduje disciplínu, z čehož by většina rock'n'rollových muzikantů měla strach.
Každý z těchto hudebních stylů existuje na odlišných úrovních. S každým je spojen určitý druh pocitu a je k jeho vyjádření potřeba jiný přístup.
Moje kytarová technika umožňuje hudebníkovi volně se pohybovat z jedné hudební formy do jiné, protože při osvojování této techniky je hudebníkova osobnost pod určitým tlakem, takže se nevyvíjí pouze emocionálně a mentálně, ale pocity mění jeho osobnost.
Jinak řečeno, není to ani tak kytarová technika, jako spíše způsob života."

Zpět