Rozhovor s Patem Mastelottem (říjen 2000, Cyber-Drum)

"Když nahráváte nové album, můžete říct, že máte volnou ruku co se týče přispívání vlastní kreativitou k procesu skládání spolu s Robertem, Treyem a Adrianem?"

Mastelotto: "My všichni přispíváme vlastní tvořivostí. Hodně lidí si myslí, že Robert napíše hudbu do not a pak nám to všem dá, ale tak to vůbec není. Každý přichází s nápady a riffy a pak kolem toho improvizujeme a možná to jeden den můžeme hrát v jedenáctinách a podruhé zase v sedminách nebo změnit tóninu a tak dále. Písně jako 'Into The Frying Pan' a 'ProzaKc Blues' vyšly z improvizací, které jsme poměrně rychle dostaly do písňové podoby. Stejně tak 'Oyster'. Myslím, že Robertovi jde v hraní o postoj a osobnost, některé skladby chce mít nezadržitelné a nemilosrdné, ale neřekne ti, kde máš co zahrát."

"Když člověk hraje s King Crimson, musí být zřejmě velmi kreativní. Co vás inspiruje k další činnosti?"

Mastelotto: "Myslím, že mě inspiruje všechno, ať už je to něco, co slyším v rádiu nebo na desce, nebo něco, co zahrál někdo v kapele. Může to být cokoliv a záleží to na tom, jak se právě cítíte. Inspirace je všude kolem nás."

"Jak by vás popsal někdo, kdo s vámi pracoval?"

Mastelotto: "Můžu jenom doufat, že by řekl, že jsem ochotný všechno vyzkoušet a že mi jde o píseň. Slyšel jsem lidi říkat: 'Jak tenhle chlápek může hrát s King Crimson, když hrál s The Rembrandts?' Protože hudba není nikdy stejná, proč by muzikant měl znít stejně? Hudebníci musí znovu a znovu přizpůsobovat svoji hru a nechat hudbu, aby jim říkala, jak hrát. Neznamená to, že když dobrý muzikant hraje country, nemůže hrát jazz nebo něco jiného. Podívejte se třeba na Iana Wallace nebo Steva Gadda."

"Vaše pojetí znamená více reagovat na hudbu. Co váš vlastní rukopis?"

Mastelotto: "Hudebníci tu jsou proto, aby sloužili písni, a když si vás najmou jako hráče, nemáte v úmyslu přijít do studia a nahrávat své vlastní nápady, ale raději přispíváte k tomu, čeho umělec chce dosáhnout. Předtím než se ukážu ve studiu, snažím se dostat od umělce nějaké demonahrávky. Nečtu noty a abych předešel frustraci, seznámím se s písní předem. Nečtu dobře noty, ale umím psát vlastní značky a pomocné linky. Budu vždycky první, kdo uzná, že určitou píseň nezvládnu, a sám navrhnu někoho, kdo to zvládne, někoho kvalitního."

"Co byste řekl o svých slabých stránkách a jejich překonávání?"

Mastelotto: "Všichni máme slabé stránky, takže se musíme zaměřit na jejich zlepšování a tím začít, a já vím, že jich mám hodně. Tři roky jsem pracoval s Billem a uvědomil jsem si, že vycházejí na povrch věci, které nebyly v minulosti v mém hraní tím hlavním. Umím hrát dost potichu nebo rychleji a umím být dost rytmicky kreativní? Když jsem v '97 přestal hrát s Billem a dostal se domů do Texasu, začal jsem chodit do místních hudebních obchodů a ptal se na nejlepší učitele bicích, a navrhli mi, abych šel na Texaskou Universitu a zapsal se do tamějšího kurzu bicích nástrojů.
Naneštěstí jsem neměl středoškolský diplom, takže jsem nemohl nastoupit, ale místo toho jsem se zapsal na tamější večerní školy, kde měli mimo jiné Středovýchodní Hudební třídu a Středovýchodní Bubenickou třídu. Pak jsem vyhledal místní učitele, Steva Samuelse, Glena Fugera a Jasona McKenzieho. Dostal jsem kupu knih, jako třeba "Master Studies" Garryho Chaffeeho a Joe Morella. Ten den jsem utratil kolem 300 dolarů.
Začal jsem makat jak blázen, kolem 7:00 jsem odvážel dceru do školy a v 7:30 jsem začínal cvičit až do odpoledne a pak trávil zbytek večera programováním a zase cvičením. Později toho roku jsem se na North Texas State skončil a spojil se s Edem Sophem. Přemýšlel jsem, na co bych se měl Eda ohledně bubnování, latinských a afro kubánských rytmů, jazzu ... zeptat; pak jsem si uvědomil, že moje slabé stránky byly spíše celkových rozměrů a řekl jsem mu, že se chci naučit, jak s nástrojem zacházet, protože dobře hrát znamená ovládat schopnost dostat pocity z hlavy a srdce do rukou a nohou. Chtěl jsem vědět, proč hraju takhle a ne jiným způsobem... Tak Ed hned poznal některé věci. Vzpomínám, že mě požádal, abych zahrál jednoduchý úder a nechal paličku odrazit a já tohle nedokázal. Měl jsem úder dolů a pohyb nahoru a nikdy neměl plný úder, stejné to bylo s mojí nohou. Ed mi ukázal spoustu věcí a samozřejmě když nějakou dobu hrajete a najednou se musíte přeučit, máte hodně co dělat. Navrhl, abych se zapsal na letní tábor na North Texas State, což jsem udělal a naučil se toho opravdu hodně.
Když jsem vyrůstal, měl jsem několik učitelů a v sedmnácti v Los Angeles i pár lekcí u Joe Porcara. Vzpomínám jak jsem šel k Joemu, ale on měl takovou spoustu studentů, že jsem musel absolvovat konkurs. Po několika minutách hraní mě zastavil a řekl mi, že nemám žádnou techniku, žádné tempo a žádný rukopis a že bych se měl poohlédnout po nějaké jiné kariéře. Řekl jsem Joemu, že jsem rozhodnut pilně pracovat, takže jeho první lekce byla naučit mě držet paličky. Pak mi nastavil metronom na šedesát a řekl mi, abych šel domů a cvičil samostatné údery. Následující týden jsem přišel na další hodinu a proti metronomu jsem pohořel. Tak mě poslal domů naučit se minulou lekci znovu.
Nikdy nemůžete jenom nečinně sedět, protože všichni víme o svých slabých stránkách a proto bychom měl vědět, co musíme dělat."

"Při složitosti skladeb King Crimson a vaší schopnosti pevně hrát v lichých rytmech, používáte automat?"

Mastelotto: "Někdy. Při nahrávání 'The ConstruKction of Light' jsem ho používal. Všichni jsme například hráli až do jedné části 'Larks' a pak - kvůli střídání tempa - jsem musel nastavit jiný rytmus. V některých případech nám tento způsob udělal obrázek o tom, jak jsme píseň psali a aranžovali. Trey a já jsme v jednom případě pracovali bez Adriana a Roberta, abychom vyzkoušeli a zlepšili party bicích a basy. Při 'FraKctured' nám automat pomohl při kytarových partech na začátku a na konci skladby, když jsem použil rytmus bicích kvůli synchronizaci... Používání ProTools je důležité, protože nám umožňuje poskládat kousky dohromady."

"Jaké vybavení používáte na turné?"

Mastelotto: "Když mohu, používám činely Paiste (prokazují mi opravdu dobré služby), mám prostě rád jejich materiál. Už asi deset let používám Vic Firth, hlavně blány Evans, kvůli jejich blanám k velkému bubnu, fantastické jsou blány EQ. Moje souprava je vždycky hybridní protože si vždycky postavím soupravu pro skladbu, takže když určitá skladba potřebuje to či ono, snažím se to tak dělat i na koncertech. Pro King Crimson mám stejný přístup, ale ve větším měřítku. Robert chtěl na albu mít elektronické bicí, takže jsem použil svoji starou soupravu Ddrum3, což je skvělý nástroj a má hodně dobrých doplňků a může i samplovat. Používám pady DrumTec. Dobré jsou celkově i VDrum od Rolanda a mají asi nejlepší ovladač hi-hatu. Pro VDrum jsem měl čtyři pady na přechody a tři pady pro činely. Pro kopák a malý buben jsem používal kabely, takže jsem mohl mít zvuk z Rolandu i z Ddrum3. A teď používám velký buben DW 20" a malý buben 13" DW Edge. Přidal jsem si 16" hi-hat s dálkovou šlapkou a plochý nebo hrubý činel. Také teď používám Roland Handsonic HPT15."

"Můžete pohovořit o svém projektu Mastica?"

Mastelotto: "Když jsem řed několika lety procházel všemi těmi lekcemi bicích, o kterých jsem mluvil před chvílí, hodně jsem cvičil a uvědomil jsem si, že nehraju moc společně s lidmi, takže jsem po tom začal toužit, protože jsem nevěděl, jestli Crimson ještě někdy budou hrát. Tak jsem začal hledat v Austinu nějaké jiné hráče a jasnou volbou byli všichni ti skvělí kytaristi z Texasu a s některými jsem si zahrál. Tak či onak, celkem rychle jsem si uvědomil, že tohle jsem ve skutečnosti nechtěl, protože už jsem v té době hrát se dvěma nejlepšími kytaristy světa. Takže jsem chtěl něco jiného a začal jsem přemýšlet o tom, že mít bubenický soubor by byla legrace, tak jsem něco z toho vyzkoušel, až jsem pozval domů několik kontrabasistů a podobných muzikantů. Přimělo mě to hrát tišeji a používat metly, což jsem nikdy nedělal, také jsem chtěl pracovat na svých slabých stránkách ... Potkal jsem dvojku, která byla jako manželé. Je to Gum B. hrající na bezpražcovou basu, kontrabas, cello, mandocello, a Munkey hrající na klarinet, saxofon, kytaru a zpívá.
Pracovalo se nám spolu dobře a byli jsme naladěni na stejné vlnové délce, líbila se nám hudba Billa Laswella, Davida Sylviana a tak podobně a tak nějak to vypadalo, že máme díky instrumentaci jedinečný sound. Co jsme neměli, byly písně, takže jsme v podstatě udělali zcela instrumentální album. Ale pak jsem navrhl, že bychom měli zkusit napsat texty a složit písničky. To CD se sice rozhodně neumístí v žebříčcích, ale lidé ho dobře přijali a je to dost přátelská nahrávka."

"Jste i producentem tohoto i jiných projektů?"

Mastelotto: "Ano, je to tak, ale skvěle mi pomáhají Mike McCarty a Bill Munyon. Jiné projekty jako Mr. Mister a Crimson produkujeme jako kapela. Myslím, že většina bubeníků myslí jako producenti, i když často hrajeme pro aranžování skladby roli policajta."

"Co je na činnosti producenta nejobtížnější?"

Mastelotto: "Nejtěžší je to, že se krčíte, protože zpěváci vždycky procházejí krizemi, jednou jsou dole, jednou nahoře, a pak jde psychologie do háje, ale já s tímhle nemůžu nic moc udělat, když mám své vlastní problémy. Obecně vím, jak pracovat s mixážními pulty a dělat technické práce, ale nemůžu nikomu pomoct vyřešit konflikt, který někdo má ve svém životě nebo textu."

Zpět