Rozhovor s Belewem a Gunnem (Rock & Pop - červenec 2000)

"Proč došlo k redukci sestavy a co to pro kapelu znamená?"

Belew: "Bill Bruford, ale i Tony Levin se v posledních letech orientují stále více na jazz, takže se vzdalují koncepci kapely. Ale jsou tu i organizační důvody, příprava vystoupení je jednodušší. Myslím si však, že mladá krev, která dostala větší podíl, kapelu oživila."

Gunn: "Skupina má odlišnou dynamiku, hodně se změnilo pojetí rytmiky, zejména pro mě, protože jsem jediným baskytaristou. Dokud byl v kapele Tony, který je fenomenální basista, jsem na basu moc nehrál, většinou jsem jen obohacoval jeho linku sonickými prvky. Hodně odlišné je i pojetí bicích. Ve čtyřech jsme také byli schopni zajít dále v propojení různých přístupů, protože menší obsazení dává každému větší volnost. S odchodem Billa a Tonyho ovšem kapela ztratila část vazby na minulost King Crimson"

"Na posledním albu působí kapela mnohem razantněji a řízněji, svou agresivitou se dokonce přibližuje Killing Joke nebo Tool. Byl to záměr?"

Gunn: "Tlustý zvuk s agresivní basou jsme chtěli mít už na "Thraku", ale deska nakonec vyšla jemněji, než jsme zamýšleli, i když jsou na ní docela hutné kousky. Z tohoto pohledu lépe vyznělo EP "Vrooom", které jsme natáčeli po pouhých čtrnácti dnech zkoušení, ještě před tím, než jsme vyrazili na první turné."

Belew: "Hudba King Crimson, kterou sám označuji jako agresivní rock, byla vždy komplexní a temná. Nikdy se tomuto pojetí nevzdálila, přestože osobně dávám přednost veselejším skladbám. Ale vždy, když jsem tvořil v King Crimson, cítil jsem určitá omezení, bylo to, jako když máte čtyřiadvacet pastelek a někdo vám řekl, že můžete použít jen šest. Kapela změnila způsob, jakým skládám. K větší zvukové agresivitě nového alba však notně přispěla výměna mého vybavení. Starší vytvářelo éterický zvuk, zatímco nové, které tvoří jen dva zesilovače a kytarový syntezátor, přibližuje sound rocku. Stejným směrem jde i Patovo bubnování a Treyova hra na basu, takže pojetí King Crimson je rockovější. Jen Robert zůstává pořád stejný, dělá to, co dělal vždycky, ale to je pro King Crimson velmi důležité."

"Album na mě působí jako návrat, neboť se na něm objevují témata ze starších desek, ať už je to čtvrté pokračování 'Lark's Tongues In Aspic' nebo 'FracKtured', což je variace na skladbu 'Fracture'. Proč jste na desku zařadili tyto skladby?"

Gunn: "Přestože se cítím divně, když mám hrát hudbu z období alba "Discipline", natož ještě starší - neboť tato skupina nikdy netkvěla v minulosti a vždy hleděla do budoucnosti - chápu Roberta. On má pocit, že řada staršího materiálu nebyla nikdy dobře zahraná, a chce ho konečně dotáhnout k dokonalosti. Říkal, že obsazení z alba "Thrak" zahrálo 'Larks' Tongues In Aspic Part Two' lépe než kdokoli dříve, protože skloubilo všechny části v jeden celek a přitom zachovalo agresivitu i sílu skladby. Chápu i to, že se některé hudební motivy hodně podobají starším, protože většina hudebníků uplatňuje stejné postupy po celý život."

Belew: "Všechny skladby, kde má Robert dominantní roli, ať už to jsou 'Larks'...', 'Vrooom' nebo 'Red', vycházejí ze stejného základu, jsou v nich použité stejné stupnice, stejné harmonie i noty, pohybují se kolem téhož tempa a jsou polyrytmické. I když si chceme zachovat svůj styl, nevytratil se pro kapelu typický pohyb vpřed. Na desce se objevují věci, které jsme nikdy dřív nedělali, a pár z nich mě opravdu zaujalo. Třeba 'ConstruKction of Light' vypadá jako náladová instrumentální skladba, která ovšem po šesti minutách přejde v píseň. Stejný přístup, který jsme ještě nikdy neuplatnili, najdete i v nových 'Larks...'"

"Z jakých důvodů je poslední ambientně laděná skladba 'Heaven And Earth' uvedena pod hlavičkou kapely ProjeKct X?"

Gunn: "ProjeKct X tvoří stejní lidé jako King Crimson, představují ovšem úplně odlišnou polohu - skupinovou improvizaci. Na albu žádná improvizace není, všechny skladby jsou komponované, jenomže na závěr jsme pořebovali malinké zklidnění, takový chill out, a tak jsme použili tuto skladbu."

Belew: "Během tří měsíců, kdy jsme v mém studiu v Nashvillu pracovali na regulérním albu, jsme si párkrát zaimprovizovali, abychom si odpočinuli. Všechny improvizace bez předem dané struktury a formy jsme natáčeli a vydali pod hlavičkou ProjeKct X na albu "Heaven And Earth".

"Jak vznikal repertoár na desku?"

Belew: "Z členů King Crimson jsme sestavovali dua a tria, kde jsme se v rámci improvizací, generujících nové ideje, které jsou zachyceny na čtyřalbu "The ProjeKcts", snažili uplatňovat různé způsoby vyjádření. Já jsem se zúčastnil jediného: byl to ProjeKct 2, ve kterém jsem bubnoval. Některé z improvizací jsme pak uplatnili při tvorbě nového materiálu. Třeba úvod písně 'Into The Frying Pan' vzešel z takovéto improvizace, stejně jako některé pasáže 'ConstruKction Of Light'." Gunn: "Tyto projekty vlastně představovaly tvůrčí dílnu, i když z nahrávek to patrné není, protože jsme vybrali jen ty nejzdařilejší."

Belew: "Přestože jsem člověk, který v King Crimson skládá písně, tedy vytváří melodie a píše text, snaži jsem se při práci na novém albu nenosit do studia žádné nápady. Myslel jsem si, že by bylo dobré, kdybychom začali pracovat jako úplně nová kapela, a čekat, co přinese hledání na zkouškách. Stejný přístup uplatnili všichni kromě Roberta, který přinesl základy tří skladeb - 'ConstruKction Of Light', 'FraKctured' a 'Larks' Tongues'. Všechny ostatní vznikly až ve studiu."

Gunn: "Při práci na skladbách jsme využili možnosti studia, ve 'FraKctured' jsme nechali Roberta nahrát celý jeho kytarový part a teprve k němu jsme s Patem vymysleli celou rytmiku a dohráli ji. Pak Robert změnil ještě pár detailů."

"Překvapilo mě, že jste se pustili do blues, to je také novum, že?"

Belew: "King Crimson se skutečně nikdy nepokoušeli pracovat s tradičními formami - jaké představuje právě blues - a dát jim vlastní pojetí."

Gunn: "Ono to zas tak moc blues není, to jsou King Crimson pokoušející se hrát blues. Před pár měsíci jsem hrál s Rikem Johnsonem na jeho turné po Texasu a to bylo blues. Snad nikdo ze všech kytaristů na celém světě není vzdálenější blues než Robert, on by nedokázal uchovat jeho formu. Když jsme tuto píseň zkoušeli a řekli mu, aby v ní zahrál sólo, odpověděl nám, že to neudělá, protože to není jeho teritorium. Ovšem Adrian je vynikající bluesový kytarista, byť se blues nevěnuje, a jeho zpěv je taky stylový."

"I text mi připadá stylový, i když se v něm objevují narážky na ryze aktuální problémy Ameriky."

Belew: "Když jsem psal text, cítil jsem, že bych rád zůstal věrný formě blues, ovšem přiblížil ji dnešní realitě. Začal jsem tak, jak začíná řada bluesových písní, kde zpěvák ráno vstane a vypráví, co všechno špatného ho v životě potkalo. Tady to ovšem vypráví doktorovi a ten mu předepíše Prozac, místo toho, aby si dal Jacka Danielse."

"Máte zkušenost s Prozakem?"

Belew: "Ano, před rokem jsem se dostal do zvláštního stavu. Nic mi nechybí, mám vše, co patří ke šťastnému životu - skvělou rodinu, nádherný dům, fantastickou kariéru, dobré zdraví, chytré děti, krásnou ženu, a přesto jsem zjistil, že se stále více zaobírám věcmi, které se mi nedaří, než těmi, které v pohodě běží. Zdálo se mi, že to není v pořádku, tak jsem zkusil Prozac, který upravuje chemii v mozku. Pokud se vám nedostává serotoninu, máte depresi, aniž byste věděli proč. A Prozac dodává serotonin, takže váš pohled je o něco pozitivnější. Přitom je ho možné brát i v době, kdy nemáte problémy."

"Proč jste použil v textu k závěrečné skladbě 'Coda: I Have a Dream', která má přinášet uvolnění po tvrdě gradujících 'Lark's Tongues In Aspic', tak depresivních obrazů světa?"

Belew: "Desku jsme natáčeli na konci století, 'Coda' je poslední písní, kterou na ní uslyšíte, a tak jsem chtěl něco říci o tomto století, protože jsem se hodně zabýval moderní historií. Negativní pohled v textu je ovšem pohledem médií. Když se podíváte, jak je v nich prezentováno uplynulé století, uvidíte většinou negativní obrazy: Vietnam, zabití JFK, Martina Luthera Kinga, jak říká "I have a dream", proces s O.J. Simpsonem... Dobré věci, které se podařily, se neukazují. Není tu žádný film o vakcíně proti obrně. Přitom lidstvo vedle řady špatných věcí udělalo také řadu dobrých. Přístup médií je však negativní, jdou jenom za senzacemi..."

"Proč se v textech objevují odkazy na starší písně, jako když doktor v 'ProzaKc Blues' zmiňuje 'Elephant Talk'?"

Belew: "Jsem v kapele dvacet let a připadá mi docela zábavné používat takovéto drobné odkazy, protože naši fanoušci dobře znají naši hudbu a zareagují na ně."

"Součástí koncertů King Crimson byly vždy improvizace. Plánujete po skončení turné opět vydat ty nejzdařilejší na desce?"

Gunn: "A nejen ty nejzdařilejší. Robert dokonce chystá vydat všechny koncerty na CD, každé jednotlivé vystoupení. Pak bude každý koncert přístupný, což je samozřejmě velmi neobvyklé. Docela jsem se divil, že od toho Robert po prvních vystoupeních v Nashvillu neustoupil. Ty byly skutečně katastrofální a teď bude mít každý možnost vidět, že v kapele nejsou žádní uhlazení hráči, ale kluci, kteří spolu bojují a občas dost chybují."

Belew: "Bude to vlastně takový velký archív chyb."

"Nejde především o konceptuální záležitost?"

Gunn: "Ano, zpřístupnit všechny záznamy je něco úplně jiného, než když vystřihnete a použijete jen ty nejlepší pasáže. Dostává to posluchače do úplně jiné situace, protože on si bude muset zvolit, co chce slyšet. A sám nevím, jestli bych to na jeho místě dokázal. I když my mu pomůžeme, protože určitě vydáme i výběr toho nejlepšího."

"Proč jste rozhodli postupně zpřístupnit starší koncertní nahrávky King Crimson ze sedmdesátých i osmdesátých let?"

Belew: "Za touto snahou jsou dva důvody - z bootlegů nemá kapela nic, jen jejich černí vydavatelé. Ale my se snažíme udělat regulérní alba mapující historii kapely a její výboje, vyčistili jsme zvuk, opatřili je obaly a doplnili je původním textem."

Pozn.: Prozac je antidepresivum třetí generace, které hodně (zne)užívají manažeři, aby vydrželi tlak v práci.

Zpět