The Power To Believe

King Crimson: The Power To Believe

Album "The Power To Believe", které vyšlo letos v únoru, je v pořadí třinácté studiové album King Crimson. Ale tentokrát třináctka rozhodně neznamená smolné číslo, vedle CD "Heaven And Earth" jde podle mého názoru o nejlepší nahrávku, kterou King Crimson v tomto tak plodném období vydali.

CD začíná krátkým Belewovým intrem a cappella, které posluchače přenese do další skladby, klasické kytarové instrumentálky 'Level Five', připomínající například 'Larks Tongues' z minulého studiového alba. Následuje příjemná píseň 'Eyes Wide Open', kterou známe z na podzim vydaného EP. Verze na albu je obohacena o skvělou instrumenální pasáž uprostřed, a k refrénu přibyl part bicích. Působivosti skladby napomáhají Frippovy soundscapes, které se vznáší na pozadí.

Další skladba, nesoucí název 'Elektrik', je osm minut trvající instrumentálka ve stylu 'FraKctured'. Obě skladby jsou si možná podobné víc než je zdrávo - posluchače až občas napadne, zda nejde o jednu a tutéž skladbu, jen lehce přepracovanou... Následuje skladba 'Facts Of Life', která je uvedena intrem převzatým z Frippova alba "Gates Of Paradise". Co se týče samotné písně, jde o hutnější rytmickou záležitost doplněnou Belewovým drsným zpěvem.

Titulní skladba, 'Power To Believe II', je patrně to nejlepší, co je na tomto albu možné slyšet. Je plná zvukových experimentů a Frippových soundscapes, podepřených skvělou rytmikou (zde je třeba vyzdvihnout zejména Gunnův basový part na konci čtvrté minuty). Ve skladbě, jejíž částí je i 'Shoganai' z podzimního EP, uslyšíme znovu Belewův zpěv ze samého začátku alba a celá tato parádní záležitost nakonec vyvrcholí do nádherného finále s těžko definovatelným rytmem a jednoduchým, ale přesto dokonalým, kytarovým sólem.

Osmou skladbou na albu je rytmická instrumenálka s názvem 'Dangerous Curves', která se nese ve skoro tanečním duchu. Následuje téměř metalová záležitost, 'Happy With What You Have To Be Happy With', kterou známe ze stejnojmenného EP.

Závěr alba patří skladbám 'The Power To Believe III' a 'IV'. V první je jasně patrný duch ProjeKcts, uslyšíme například dunivé bubny z 'Deception Of The Trush'. Finální skladba patří Frippovi, soundscapes se prolínají s Belewovým textem z intra a album tak skvěle končí ve stejném duchu, jako začínalo.

"The Power To Believe" je výborné album, dojem trošku kazí jen pocit déja vu, který posluchače může občas přepadnout. Oproti drsně znějícímu minulému studiovém albu je celkový zvuk mnohem jemnější a jsem zvědavý, jaký bude zvuk nových skladeb na živých vystoupení. To ostatně poznáme na pražském koncertě, který se bude konat 17. června v Kongresovém centru.

webmástr
Zpět

Nestoři progresivního rocku se s lehkou graciézností přenesli přes milník dvoutisícileté nezralosti člověčenství a bohatou hudební i myšlenkovou obrazotvorností dotvářejí abstraktní mozaiku, kterou započali utvářet na sklonku neuvěřitelných 60.let. Čtyřiatřicet let se profesorům moderní hudební vlny daří do záplavy zašedlého textu hudební bible vkládat celé stránky magické duhy zvukového dramatu, jehož duše se táhne do nekonečna …

Robert Fripp, hlavní persóna celého mamutího projektu a jeho zakladatel, s jehož náladami a umem KING CRIMSON stojí, padá, ale ponejvíce míří ke hvězdám, je i tentokráte obklopen trojicí kvalitních instrumentalistů – uhrančivým vokalistou, kytaristou a starým harcovníkem Adrianem Belewem, buřičem kontra-kvart a bezpražcovým střelcem Treyem Gunnem a mistrem lichých dob Patem Mastelottem a pamětníci živých vystoupení mi snad dají za pravdu, že tomuto kvartetu to skutečně precizně šlape. Svými soustředěnými myšlenkovými výboji nám servírují teprve třetí plnohodnotnou desku za posledních 18 let, avšak tento pro fanoušky „Karmínového krále“ jistě nemnoho pozitivní fakt, je a byl způsoben především různorodou zájmovou profilací kytarového monarchy Roberta Frippa. Zkušenosti na rozdávání, um robotické preciznosti i odvaha stamiliónových burzovních spekulací byly očekávány se zadrženým dechem.

13. studiové album je chameleónem, jenž se pohybuje stylem 90.let, avšak loví koordinovaným přirozeným pohybem let předchozí dekády, přičemž se nestydí svůj pokrm porcovat moderními metodami. Zopakujeme si postupy minulého, nepochopitelně – ba téměř nesmyslně – nedoceňovaného, alba „The ConstruKction Of Light“, avšak unikátní hrubozrný kytarový prog blues byl vystřídán spíše snovou konstrukcí předchozích vydání. Drogová komercionalizace současné podoby elektronických „partitur“ je na aktuálním albu snad nejmarkantnější z celé diskografie, a tak zde tváří v tvář vesmírnému soudu svorně vzhlížejí těžké kytarové party, ale také černobílé šílenství počítačových vzorků.

Barevné členění jednotlivých skladeb neztratilo své komplexní spektrum, které je, jak už už jsme si na to u KING CRIMSON zvykli, záludně podmanivé. Zkušená čtveřice tady vystupuje jako ansámbl rockovo-popových písničkářů, který dokáže v zasněžené pláni vyčarovat oázu tropického šílenství a dusivého horka, ale také umí nemilosrdně bičovat gradující dynamikou kytarových aparátů. Na zlomek času lidského života je zde namačkaná harmonická kompozice, jejíž refrén se pro vás stane únikem z pracovní sklíčenosti, vedle ní se rozmachuje těžká a hutná kytarová schizofrenie, která čpí na sto honů dodekafonickými postupy a okamžiky studu prožijeme dokonce v pasážích téměř industriálních riffů. Promiskuita akordových vztahů, vzájemný propletenec kytarových stop, častá disharmonie hmatníkového dua, to vše žene nahrávku kupředu – do expresionistické říše rockové umění. Bublinkovou lázní pro nadšence pak bude bubenické umění Pata Mastelotta, jenž na svůj trůn za bicí soupravu rozhodně neusedá s bázní „čtyřčtvrtinového“ nováčka.

Většina skladeb má nesmírnou moc utajeného klenotu a nutí ke stále podrobnějšímu průzkumu. A co je nejdůležitější, ani při pochopení základní konstrukce neztrácí skladba na kouzlu a síle. Nesporným pružným tmelem ve vztazích jedenácti skladeb je i nezadržitelný psychický vliv elektronických zvuků i celých pasáží – od arabských a orientálních, přes syntetické slepence, ambientní kontrasty a koláží úzkoprofilových orchestrálních ploch až k vložkám perkusí a tanečních rytmů. Nebudeme ušetřeni ani pasáží řízené aleatoriky, která připravuje půdu ať již pro myšlenkovou či pódiovou improvizaci a jistě se naplno projeví a rozhoří zejména při živém vystoupení, jež je nesporně po každém řadovém albu povinným zákuskem. Nesrovnávejte „The Power To Believe“ s minulostí, nehledejte v labyrintech eklekticismus 70. a 80.let. Nové album nemá charakter zlodějské kamufláže, ale také ne duševní čistotu neposkvrněné múzy. Je bezbřehé, ale zároveň nesmírně svazující. Moderní minimalismus na pozadí chromatické plnosti. Noví KING CRIMSON rozhodně stojí za poslech, buďte však ostražití, vstřebávat jejich hudbu znamená disociovat každodenní vědomí do říše not a rytmů.

Immortal
hudební server MetalMania

The Power to Believe je 13.studiovym albem King Crimson.V porovnani s predeslym albem,Construction of Life z roku 2000 , ktere postrada vyraznejsi kontrasty a nenecha posluchace na chvili'vydechnout',je album The Power to Believe preci jen pestrejsi a bohatsi.Tvrde a energicke skladby,jsou tu stridany klidnejsimi a pomalejsimi,instrumentalky se stridaji se zpivanymi pisnemi,v tomto ohledu je Power to Believe vyvazene a lepe vystavene.Nekteri recenzenti poukazuji na inovativnost alba,vybocujiciho z kontextu alb predeslych.Ja si myslim,ze jde ale o dalsi,logicky clanek ve vyvoji teto kapely.I kdyz tu najdeme vlivy a inspirace hudebnimi zanry,ktere bychom si predtim s King Crimson nespojili[tanecni hudba a ethnomusic],zakladni linie a temata se i navzdory stylovym promenam nemeni.Toto album opet charakterizuje prace s minimem hudebniho materialu,z ktereho je vytezeno maximum jeho vyrazoveho potencionalu.

Album Power to Believe otevira stejnojmenne intro-a capella,ve kterem elektronicky pozmeneny hlas Adriana Belewa exponuje tema,ktere v odlisnych verzich prochazi celym albem.Nasleduje instrumentalka Level Five v 7/8 taktu.Charakteristickym znakem teto kompozice,a vubec cele tvorby King Crimson je pouzivani zmenseneho kvintakordu,kterym se napr.i v klasicke hudbe vyjadruje drama,temnota,dabel...Jeste i Richard Wagner a Gustav Mahler vyjadruji pomoci tohoto akordu nejdramatictejsi a nejvypjatejsi pasaze ve svych skladbach. Robert Fripp tuto harmonii miluje,jiz od prvnich alb tento akord nadmerne vyuziva,z novejsi tvorby jej najdeme ve skladbach Thrack,ProzaK Blues,Construction of Light.I kdyz se jedna o rockovou,tezkotonazni hudbu,jsou tu patrne vlivy principu a forem,pouzivajicich se v klasicke hudbe.Fripp obdivuje hudbu Johanna Sebastiana Bacha,na jeho solovem projektu The Bridge Between z roku 1993,najdeme 'transkripce'Chromaticke fantasie d-moll a varhanni Pasacaglie tohoto barokniho mistra.Prave forH.$@4mu passacaglie{ -stale tema,ktere je stale v ruznych hlasech-doslovne,nebo s malymi obmenami-opakovano[basova linka Treye Gunna] a ostatni hlasy k tomuto tematu tvori kontrapunkticke variace[Fripp+Belew]},v Level Five Fripp pouziva.Dalsim prvkem,ktery se hojne,zejmena v barokni hudbe vyskytuje,jsou imitacni techniky[opozdene opakovani motivu,ci tematu v jinem hlase,nez v jakem tema zaznelo puvodne].Ty najdeme v Construction of Light,Larks tongues in Aspic,Level 5,Elektrik atd.Cely uvod pak velmi vzdalene pripomina zacatek alba In the wake of Poseidon z roku 1970,kde Greg Lake a capella exponuje tema Peace,[ktere se v pozmenene podobe vraci take trikrat],po jehoz dozneni nastupuje jazzrockova vypalovacka The Pictures of the City,vystavena na pudorysu zmenseneho kvintakordu, stejne jako Level Five.

Krasna balada Eyes Wide Open,po ktere je pojmenovano zatim posledni DVD King Crimson,prinasi zklidneni.Nasleduje instrumentalka Elektrik,jakasi variace na Frippovo legendarni tema Fracture z alba Starless and Bible Black z roku 1974[dalsi dukaz o neprerusene kontinuite tvorby KC]Zde bych chtel opet upozornit na vliv artificialni hudby. K Frippovym nejoblibenejsim skladatelum hudby 20.stoleti patri Stravinskij,Schoenberg,Bartok,Janacek.Zejmena vliv posledne jmenovaneho,ceskeho skladatele Leose Janacka,je patrny.Jednim z charakteristickych rysu Janackovy hudby jsou zahustene,rychle motivky,kterym on sam rikal 'scasovky',ktere mely imitovat moravske nareci.Tyto scasovky casto zneji nad rychlymi ostinaty[neustale se opakujici motiv],a tuto techniku pouziva Fripp mj.i v Elektrik a Fracture.Kdyz jsme si s prateli poprve pousteli tuto instrumentalku,shodne jsme na sebe rvali-Janacek!Oni znaji Janacka!Staci si pustit jednu z jeho nejpopularnejsich skladeb,Symfoniettu pro symfonicky orchestr.Na konci Elektrik Crimsoni pouzivaji tzv.tesny[misto,kde vsechna temata zneji najednou]

Intrem,prevzatym z Frippovy desky The Gates of Paradise,zacina jedna z nejlepsich pisni na tomto albu,The Facts of Life.Je to tvrda,skvele slapajici vec,s typicky crimsonovskym strednim dilem,ktery vyusti v industrialni Frippovo solo.Nasleduje ambientni,meditativni variace na tema Power to Believe,plna skvelych efektu,navozujicich orientalni atmosferu.Je zde velky prostor pro improvizace,ktery King Crimson uzasne vyuzili na Prazskem koncerte 17.6.2003.Na tuto plochu navazuje tanecni Dangerous Curves.Na prazskem koncerte bylo mnoho lidi sokovano modernim soundem teto instrumentalky,ale ja si myslim,ze jde o moderni variace na stara crimsonovska temata. Dangerous Curves je vystavena na principu bolera[neustale dynamicke narustani na nemenici se hudbe],ktery Fripp vyuziva jiz na albech Lizard[Bolero:Peacock's Tale] a Islands[Sailor's Tale].Po nejtvdsi skladbe alba,Happy with what you have to be happy with,album speje ke svemu zaveru,na pozadi Frippovych Soundscapes naposledy zazni tema Power to Believe,ale take motivy z Deception of the Trush z Projectu.

Na hudbe King Crimson mne vzdy fascinovalo,s jakou lehkosti prekracuji hranice zanru,jak ve sve hudbe slucuji zdanlive neslucitelne,a presto to vzdy pusobi velmi prirozene,narozdil od takovych Emerson,Lake and Palmer, ci Yes,kteri se ve svych pokusech prekracovat tyto hranice casto pohybuji na hrane kyce. Neznam take moc kapel,ktere se navzdory personalnim zmenam,nikdy nevzdalili od linie,kterou zapocali prvnim albem. Doufejme, ze nas panove z King Crimson nenechaji dlouho cekat na nove album!

Jan Bartoš
King Crimson: The Power To Believe

1. The Power To Believe I: A Cappella
2. Level Five MP3 ukázka
3. Eyes Wide Open
4. Elektrik MP3 ukázka
5. Facts Of Life: Intro
6. Facts Of Life
7. The Power To Believe II MP3 ukázka
8. Dangerous Curves
9. Happy With You Have To Be Happy With
10. The Power To Believe III
11. The Power To Believe IV: Coda MP3 ukázka

Robert Fripp: kytary
Adrian Belew: kytary, zpěv, texty
Trey Gunn: Warr guitar, bezpražová Warr guitar
Pat Mastelotto: bicí

Zpět