THRaKaTTaK

King Crimson: THRaKaTTaK

Album "THRaKaTTaK" je jistě nejkontroverznější nahrávkou nové inkarnace King Crimson. A možná je i nejkontroverznější nahrávkou celé umělecké dráhy kapely.

Od té doby co byla kapela roku 1994 obnovena, vydala čtyři vzájemně související alba a značné množství materiálu. Nejdříve vyšlo CD "VROOOM", 31-minutové svědectví prvních zkoušek nové sestavy kombinující neuspořádané improvizace s komponovanými skladbami. Další v pořadí bylo album "THRAK", které předvedlo nejlepší výsledky nahrávání. Jako třetí vyšla živá nahrávka z vystoupení v Argentině s názvem "B'Boom", která zaznamenala několik výrazných odlišností od klasických živých nahrávek. Přestože někteří fanoušci kritizovali poslední dvě alba kvůli až přílišné jemnosti, všechny tři práce byly jako celek zainteresovaným publikem "schváleny".

Nicméně "THRaKaTTaK" rozdělil publikum názorově na dva tábory.

Struktura alba vyžaduje malé vysvětlení. Během turné THRAK (léto/podzim 1995) se King Crimson při svých představeních noc co noc pouštěli do improvizací, právě když hráli titulní skladbu alba. Byl to patrně nejpřekvapivější aspekt celého představení, celá šestice muzikantů zabraná do zvukového experimentování. V popředí improvizace byla Belewova hra na MIDI-piano.

"THRaKaTTaK" se skládá z několika takových improvizací, spojených dohromady pomocí magie moderní produkce a tématem skladby 'THRAK'. Z poznámek v bookletu alba nelze vyčíst, z jakých představení improvizace pocházejí, ani kolik improvizací bylo pro album celkem použito (je téměř jasné, že v některých případech mají skladby původ ve více než jednom představení). Konečný výsledek je 70 minut ohromujících instrumentálních improvizací od uznávaných mistrů tohoto žánru.

Možná není příliš překvapující, že toto album nenalezlo zalíbení u všech příznivců King Crimson. Někteří pojali názor, že "THRaKaTTaK" je není skoro nic víc než zmatené nemuzikální trápení nástrojů. Naproti tomu jiní poznali, že tato nahrávka umožňuje naplno poznat potenciál šestičlenné sestavy - když už ne ve smyslu "double tria", tak alepsoň v tom smyslu, že všech šest talentů bylo využito v něčem vydařenějším než jim umožňují jejich písňově orientované studiové projekty.

Tento recenzent samozřejmě patří do té druhé skupiny.

"THRaKaTTaK" není obvyklé album King Crimson. Zatímco King Crimson jsou proslulí svými chaotickými instrumentálkami, takové nahrávky jsou pouze jedním aspektem jejich práce - všechna studiová alba ze všech období kapely konec konců také nabízejí více strukturované (a zpravidla popověji orientované) skladby. V případě alba "THRaKaTTaK" je váha nakloněna téměř úplně prvnímu aspektu.

Příznivci hudebně odvážnější stránky King Crimson by alespoň teoreticky měli přijít tomuto albu na chuť. Jiná otázka ale je, zda budou všichni tito lidé schopni ponořit se do tak extravagantního alba.

"THRaKaTTaK" není klasické album King Crimson. Ale možná to je album, které příznivci kapely vždy očekávali.

Ve světle Frippova postoje k úloze hudby a povahy hudebního průmyslu toto album hraje užitečnou roli ve čtyřech úrovních. V praktickém smyslu "THRaKaTTaK" může snížit poptávku po neoficiálních živých nahrávkách z turné THRAK. Když vezmeme v úvahu, že po celé turné byly hrány stále stejné skladby jen s několika obměnami, improvizace ve skladbě 'THRAK' jsou pro skalní příznivce pravděpodobně nejvyhledávanější aspekty jednotlivých koncertů. Kombinací několika takových improvizací na jednom CD Fripp v podstatě způsobil, že většina bootlegů je zbytečná.

Za druhé, skutečnost, že bylo vydáno tak neobvyklé album, dává důvěru ve Frippovy svérázné metody jak udržovat vztah s obecenstvem. V poznámce v bookletu Fripp prohlašuje, že vydáním tohoto CD odpovídá na požadavky a přání některých fanoušků; pokud bychom těmto slovům měli věřit (a není důvod proč ne), právě existence alba "THRaKaTTaK" může být vzata jako důkaz fungujícího vztahu umělce k publiku.

Za třetí, a to je jen spekulace - album může být považováno za experiment použití soundscapes, začleňující Frippův ambientní repertoár do struktury, ve které může fungovat jako zvukové pozadí k nápadnějším prvkům hudby. Pokud je tomu tak, projekt "THRaKaTTaK" je mnohem propracovanější než experimenty s použitím Frippertronics v letech 1979-80, a mnohem hodnotnější.

Za čtvrté, album může být posuzováno jako experiment v oblasti zredukování ega individuálního umělce do jednoho celku. Začátkem osmdesátých let Robert Fripp a Adrian Belew občas hráli kytarová dua, kde bylo velmi obtížné (i když ne nemožné) přiřadit příslušný zvuk jedné osobě. Tento motiv v určité míře pokračoval i na albech "VROOOM" a "THRAK", kde zdvojená povaha nástrojů znamenala pro posluchače problém poznat, kdo vlastně hraje příslušný part.

Tento proces není na "THRaKaTTaK" doveden k dokonalosti a dokonce ani do propracovanější podoby: Fripp může být zmaten Belewem, Gunn může být zmaten Belewem, Gunn může být zmaten Frippem, Gunn může být zmaten Levinem, Bruford může být zmaten Mastelottem. Jsou tu momenty, kdy je obtížné s jakoukoliv jistotou identifikovat umělce s příslušným zvukem. Vezmeme-li v úvahu styl, jak jsou živá představení aranžována (když je např. Fripp po většinu času zahalen tmou), a uvědomíme-li si Frippova opakovaná varování ohledně uctívání hvězd a nevázanému egoismu v hudbě, zdá se velmi nepravděpodobné, že tato zvuková mnohoznačnost nebyla zamýšlena.

Navzdory těmto čtyřem skutečnostem může způsob, jakým každý jeden hudebník přispívá ke konečnému výsledku, být poznán bez větších obtíží. Vezmeme-li v úvahu vzájemnou podobnost většiny materiálu na albu, zkoumání, jak jednotliví umělci hrají, může mít větší smysl než jen postupnou analýzu jednotlivých tracků.

Člen King Crimson, který je zde nejvýraznější, je Adrian Belew. Melodické linky jeho MIDI-piana poskytují velkou míru hudební kontinuity a zabraňují strunnům nástrojům upadnout do hudební entropie. I když některé party MIDI-piana pravděpodobně hraje Fripp (a duet na začátku 'THRaKaTTaK Part I' patrně hrají oba), Belew může nicméně být identifikován s rolí frontmana a hlavního tvůrce melodie.

Robert Fripp a Trey Gunn čas od času obsazují podobnou pozici; mimoto se oba často zaměřují na použití sustaineru. Jak říkají John Coltrane a Cannonball Adderley s ohledem na jejich práci s Milesem Davisem, pro necvičené ucho je často obtížné oba dva rozlišit (Frippovy tóny jsou zpravidla o něco vyšší). Jak někteří poznamenali, Gunn tvoří melodii častěji, než je často předpokládáno; povaha nahrávání nicméně činí specifické identifikace, jako jsou tyto, velmi obtížnými.

Ne všichni členové King Crimson se ale zapojují do konečného zvuku stejnou měrou. V původu Tonyho Levina je toho málo na to, aby se dala předpokládat jeho spřízněnost s takovými projekty, což může být důvod, proč v improvizacích jen zřídka hraje dominantní roli. Přestože jeho experimentování na spodních tónech (díky smyčci) skýtá nekolik zajímavých momentů, je obtížné považovat "THRaKaTTaK" za pamětihodnou ukázku jeho schopností. Kdo hledá zřetelné basové linky Tonyho Levina, měl by si raději poslechnout "B'Boom".

Ti, kteří uvažují o roli Billa Bruforda, mohou jeho bubenický výkon považovat za náležicí k celku a přesto stojící stranou. Jsou zde momenty, kdy Bruford hraje jazzový rytmus nad ambientními party soundscapes; zatímco hudebně to zní zábavně, vypadá to jako podvržení hudebního étosu, což se hodí do tvorby King Crimson, ale zde je to vzdálené tomu, o co se snaží ostatní členové. Naproti tomu jeho elektronické perkuse se hodí perfektně.

Hra Pata Mastelotta je také v souladu s povahou této hudby. Občas je však možné zaměnit ho za Bruforda.

Jak bylo zmíněno výše, bylo by více než nevhodné aplikovat na jednotlivé skladby tohoto alba standardní metody kritiky. Navzdory tomu je možné posoudit jednotlivé tracky. 'Fearless And Highly THRaKKeD' je přes svůj název jednou z ambientnějších (a i jemnějších) kousků, zaměřující se na nápadnější ambientní hudební postupy. 'THRaKaTTaK Part I' se liší od ostatních skladeb svým začátkem drsným MIDI-pianovým duetem, a končí po pouhých čtyřech minutách (zatímco většina improvizací trvá kolem deseti minut). Co se týče ostatních skladeb, je jen třeba poznamenat, že 'This Night Wounds Time' je nejúspěšnější a zaujímá přístup, kdy hudba překračuje svá obvyklá omezení a dosahuje stavu akustické očisty.

Stojí také za zmínku, že skladba 'THRAK' je zkrácena a charakterizují ji hrubější tóny, než je tomu ve studiové verzi.

"THRaKaTTaK" může být ve své plné délce znervózňující a drásající, a pro úplný přehled možná bude potřeba několik poslechů. Příznivci excentričtějších aspektů King Crimson by nicméně neměli mít potíže s akceptováním myšlenky této práce a jen trochu větší potíže s přizpůsobením se na konečnou nahrávku.

"THRaKaTTaK" je doporučován všem fanouškům kapely, kteří věří, že album je bude zajímat. Může však najít i několik příznivců mezi posluchači ambientu.

Přeloženo z "The Christopher Currie"

O rozporuplném názoru na album "THRaKaTTaK" svědčí názory fanoušků uveřejněné na Elephant Talk:

  • Peter Zlotkowski (11. června 1996): "Toto album je takřka neposlouchatelné. Jsem zvědavý, zda muzikanti opravdu nevědí, že něco takového se patrně nebude líbit nikomu kromě jich samých. A možná někteří z nich tento druh... hudby také nemají rádi. Velmi nudné album, nestojí za ty peníze. Myslím, že středověký alchymistický sen jako proměnit peníze za - promiňte ten výraz - hromadu sraček, se stal skutečností; stačí zajít do nejbližšího obchodu s hudbou a utratit své peníze za 'THRaKaTTaK'. Tohle se mi opravdu nepíše lehce, protože JSEM fanoušek King Crimson, ale musím říci, že jejich poslední album, které opravdu stálo za poslech, bylo 'Red'. Á, málem bych zapomněl na 'THRAK', to je taky dobré album. Mám zde radu pro členy kapely, konkrétně pro pana Frippa - udělejte k tomu orchestrální aranžmá, změňte si název na The Stravinskis a hrajte tenhle kousek na Varšavském podzimním festivalu s Kvartetem Kronos... Myslím, že tohle album je jejich největší chyba - ještě větší než 'Discipline', 'Beat' a 'ToaPP'."
  • Gerald Coughlan (20. června 1996): "Nesouhlasil bych s tím, že je toto album neposlouchatelné, je rozhodně jen pro opravdové fanoušky. V podstatě obsahuje hodinu crimsonovské improvizace. Z mého hlediska je určitě zajímavé, že některé z jejich nejlepších věcí vznikly z improvizací ve studiu nebo na pódiu. Nicméně mi je jasné, že s šesticí muzikantů na pódiu je to obtížnější co se týče soudržnosti a občas hudba postrádá ucelenost. Na druhou stranu ale s cédéčkem dostaneme plakát kapely, takže to není zas tak špatné........"
  • Scott Wright: (29. července 1996): "Já si rozhodně toto CD rád poslechnu. Na obalu si můžu přečíst: 'VAROVÁNÍ!! Tato nahrávka obsahuje projevy otevřené živé intrumentální improvizace...' Myslím, že to shrnuje vše, co můžete od alba očekávat. CD naznačuje, že Trey zde hraje na Warr guitar a ne na Chapmant Stick. Tony Levin se pro větší část chopil Sticku."
  • Pawel Swirek (31. července 1996): "Slyšel jsem celé album 'THRaKaTTaK'. Je to velmi dobré album, ale *jen* pro skutečné fanoušky. Pseudopříznivci a začátečníci jej mohou považovat za neposlouchatelné. Nesouhlasím, že 'THRaKaTTaK' je velká chyba..."
  • Bill Nicholas (7. srpna 1996): "Jsem příznivcem kapely už 13 let, ale tohle je hrůza. Hudba splývá v jednu nejasnou plochu a její vydání nemá smysl. Nemám problém s abstrakcí. Sestava z let 73-74 mohla občas konkurovat Colemanovi a Coltranovi. Ale když improvizovali, mělo to hlavu a patu. Posluchači měli pocit, že kapela k něčemu směřuje... Na tomto CD se nic neděje. 13. let a kompletní sbírka alb a tohle je první nahrávka, která se mi nelíbí. Při faktu, že ve dvou letech vyšly tři nahrávky, tohle opravdu nemuselo vycházet."
  • Bill Nicholas (19. srpna 1997): "Před rokem, když jsem album poprvé slyšel, jsem jej odsoudil a konstatoval, že to je v podstatě jediné album od mé nejoblíbenější kapely, které nemám rád. Poučení: Nikdy neodsuzujde alba své oblíbené kapely. Důvod mého stanoviska byl, že zde nebylo nic, co by tyto improvizace stmelovalo; žádný rytmický drajv, jako v letech 73-74. To, jak jsem řekl, udělalo muziku otravně rozvláčnou. Ale alba, která vás nechytnou na první pokus, se vám odmění až po dlouhé době. Po několik měsíců a mnoha posleších, které jsem dlužil mým zbožňovaným King Crimson, jsem si vypěstoval náklonnost k tomuto alba, hlavně díky tomu, že jsem se snažil album pochopit. Tohle album není o rytmice, je mnohem propracovanější a vyspělejší. Šest muzikantů poslouchá a reaguje na jemné změny a gesta svých kolegů. Je to velmi tichý druh techniky, kde hudba číhá v záloze, aby vzápětí udeřila. Co zde NENÍ hráno je zde stejně důležité jako to, co hráno je. Nebezpečná zvuková monstra se vynořují ze tmy. Strašidelné, legrační a výborné. Už nikdy nebudu o KC pochybovat. Teď mě omluvte, vracím se k mému box setu Great Deceiver."
  • Zubaran (15. června 1998): "Tato hudba není z téhle planety!!! Úžasné, jsem uchvácen...."
King Crimson: THRaKaTTaK

1. THRAK (MP3 ukázka)
2. Fearless And Highly THRaKked
3. Mother Hold The Candle Steady While I Shave The Chicken's Lip (MP3 ukázka)
4. THRaKaTTaK Part I (MP3 ukázka)
5. The Slaughter Of The Innocents
6. This Night Wounds Time
7. THRaKaTTaK Part II
8. THRAK reprise

Robert Fripp: kytary, soundscapes, mellotron
Adrian Belew: kytary
Bill Bruford: akustické a elektrické bicí
Tony Levin: kontrabas, baskytara
Trey Gunn: stick, Warr guitar Pat Mastelotto: akustické a elektrické bicí

Zpět